Maminka mě učila, že muž by měl ženu dobývat. Dlouho dobývat, aby si pak vážil toho, že ji konečně získal. Vždycky jsem se tím řídila a mělo to své výhody.

Během prvního měsíce trvání známosti se eliminovali chlápci, kterým šlo „jen o to jedno“, během druhého jsme si formou takové verbální předehry vyjasnili, po čem toužíme, a když to šlo rychle, třetí měsíc jsme spolu strávili první noc.

Také mě maminka učila, že mám být svému partnerovi věrná. Za prvé nebudu mít v hlavě zmatek a za druhé mu nebudu ubližovat a on pak ve vzteku mně. Vždycky jsem se jejími radami řídila, dokud jsem je nemusela z gruntu přehodnotit.

Vydala jsem se na schůzku s klientem. Soudíc podle mailové korespondence jsem čekala arogantního potížistu a pro jistotu si dala záležet na přípravě podkladů pro jednání. Překvapení umocňuje zážitek – místo rezervovaného pruďmila se dostavil asi třicetiletý, vysoký, lehce rozcuchaný a náramně sympatický chlapík. V tu ránu jsem zapomněla, proč jsem přišla a jediná moje myšlenka byla: “Jééé!“

Srovnala jsem se, až když jsem rozsypala a posbírala své dokumenty, shodila ze stolu vodu a rozbila kalkulačku, se kterou jsem se snažila dobrat k banálnímu výpočtu, který bych jindy vystřelila z hlavy. Vypočítal to za mě on, souhlasila jsem, aniž bych výpočet kontrolovala (ano půjdu s tebou třeba do pekla, stačí říct) a ze schůzky odjela s hlavou velikosti rehabilitačního míče, úsměvem Forresta Gumpa a růžovým čelním sklem.

„Kéž by si tak stěžoval a já to musela jít řešit!“ říkala jsem si v duchu. Vtom přišla SMS ve znění: “Rád jsem vás poznal, skoro doufám, že budu mít důvod si stěžovat, abyste to musela přijet řešit!“

Stává se tohle běžně? Ne! A co víc – po chvíli jsem zjistila, že mi zapomněl vrátit podepsanou přílohu smlouvy. No, co se dá dělat, to se asi budeme muset sejít. Během víkendu jsme vyměnili ještě pěkných pár sms. Textovky se od přátelských přes lechtivé změnily na „pouze pro dospělé“.

Nikdy jsem si nedokázala představit, jak vypadá sex po telefonu, co bych asi tak psala, kdybych to někdy zkoušela? Zbytečná obava – máte-li proti sobě někoho, kdo dokáže dokonale odhadnout vaše skrytá přání - můžete si to užít stejně jako ve skutečnosti. Víkend se přehoupl v pondělí, večer, předání smlouvy.

Dějství II – restaurace. Seděli jsme na zahrádce, popíjeli šampaňské a povídali a povídali. Po druhé skleničce jsme si začali tykat. Někde mezi třetí skleničkou a zmrzlinou mě začal nenápadně šimrat na noze. Letní obloha se zatáhla a vzduch se tetelil v očekávání bouřky. Rozhovor byl čím dál žhavější. Začalo se blýskat a ruka se posunula na stehno. Poprvé zahřmělo. Když začalo pršet, dopíjeli jsme druhou láhev a ruka byla za hranicí slušnosti. Tedy v restauraci, pod stolem jsem tohle ještě … ještě nikdy … nedělala…

Zavřela jsem oči a užívala si to, a vždycky, když jsem je znovu otevřela, jsem si uvědomila, že jsme vlastně v restauraci plné lidí. Že rozsvítili lampičky, že přestalo pršet a že ionizovaný vzduch nabitý energií mi nádherně chladí rozpálené tváře. Překvapivě – klient přílohu zapomněl doma.

Milovat jsme se začali už v podzemní garáži, pokračovali ve výtahu, do předsíně už jsem se dostala jen v kalhotkách, do obýváku jen v botách, v ložnici jsem zapomněla slušné vychování a v koupelně ... jestli má každý svůj ráj, tak ten můj prosím, ať vypadá takhle! Bylo to úžasné.

Nevím teď, proč jsem vždycky čekala tři měsíce, za každou cenu. Proč to my ženy natahujeme a násilím chceme, aby nás někdo dobýval, přesto že bychom většinou (ano, slyším vás, jasně že ne vždycky) chtěly to samé co dobyvatel? Protože je to hezká hra a chceme si ji užít? Nebo máme pocit, že jen tak zůstaneme slušnými? Že jen tak si nás bude vážit, jen tak nás pak hned neopustí?

Jak dlouhá je vlastně správná doba od seznámení po první noc? Uznávám, že čtyři dny jsou málo, ale tak se vyvinula situace. Tenhle kouzelník, o kterém jsem vyprávěla, žije rychle, asi nemá čas a z nějakého důvodu ani nepotřebuje jít více do hloubky, nikoho si k sobě vlastně úplně nepřipustí. Na přitažlivosti mu to sice neubírá, ale rozhodnout se musíte rychle. A nevěra? Žádný zmatek v hlavě nemám, vím, jak to je a jak to má být, a protože jsem teď pod vlivem nadměrného množství endorfinů, jsem na svého přítele i celé své okolí milá ještě mnohem více než jindy.

Poučení – nenásledujme slepě rady někoho dalšího, byť je to naše maminka, udělejme si názory své vlastní, mohly bychom o spoustu věcí přijít.

Markéta

Reklama