V profesním životě toužíme po povýšení, benefitech a vyšší odměně. Olina (42) měla ale opačný požadavek. Netušila přitom, jak moc složité pro ni, vrcholovou manažerku, bude získat obyčejnou manuální práci.

„Své kariéře jsem věnovala všechno. Ani nevím, jak jsem se v tom zápřahu stihla vdát a mít dvě děti. Však se o ně také ve velké míře staral manžel, protože já byla finanční tahoun rodiny. Brzy jsem se totiž propracovala až na vrchol, do vedení velmi úspěšného podniku. A podle toho také vypadal i můj plat. Jenže ten byl samozřejmě vykoupen hodinami a hodinami tvrdé práce. Na přesčasy se u nás nikdy nehrálo, a tak jsem ve své luxusní kanceláři trávila někdy i čtrnáct hodin denně. Nestěžuji si, práce mě bavila. Ale stále častěji mě mrzelo, že je to na úkor času stráveného s rodinou,“ svěřuje se Olina, která si proto jednoho dne řekla dost. A dala výpověď.

Začnu znovu a jinak!

Nešlo o nějaký jeden konkrétní impuls, jak to tak bývá. Asi se to všechno prostě jen nakupilo. Málo času na rodinu, věčný stres a přepracovanost… Na všem jsme se předem dohodli s manželem. S penězi nebyl problém, nemáme dluhy a na řadu let jsme i slušně zajištěni. Zádrhel se objevil někde jinde. Nečekala jsem, že bude tak náročné najít si obyčejnou práci, v níž se budu živit rukama. Přitom mi na výši odměny vůbec nezáleželo,“ vzpomíná na dobu, kdy obcházela potenciální zaměstnavatele.

cake

Byla jsem nezaměstnatelná

„Všude na mě koukali jako na blázna. A radili mi, ať to všechno ještě promyslím. Že by byla škoda, kdyby se tak schopná manažerka zahrabala někde v obchodě, ve skladu, nebo u zvířat. Marně jsem jim vysvětlovala, že po ničem jiném netoužím. A slibovala, že se jim skutečně nehodlám montovat do fungování podniku. I z konkurence totiž měli někteří obavy,“ krčí rameny Olina, na kterou se přece jen usmálo štěstí.

Práce přišla až ze známosti

„Tchán mé známé má v našem městě malou cukrárnu a zrovna tam hledal pracovní sílu. No a ona si na mě vzpomněla. Sice na to nemám školu, ale ona ví, že pečení dortů a sladkostí je mou velkou vášní. Právě tím jsem si vždy kompenzovala své pracovní vytížení a rozdávala výsledky svého odreagování se po známých. Rodině už totiž sladké lezlo i ušima. A tak mi dali šanci, za což jsem jim už rok vděčná. Všechno jsem se naučila a dnes by nikdo ze zákazníků neřekl, že jsem ještě před časem šéfovala velké firmě,“ směje se a rychle dodává, že za tu dobu svého rozhodnutí ani jednou nezalitovala: „Je to báječné! Chodím domů s čistou hlavou a připadám si neskutečně svobodná!“

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také:

Reklama