Dnešní poslední příspěvek od RosyGlorieDei je poněkud smutný. Alespoň v závěru. A s ohledem na události posledních let a měsíců, mi nezbývá, než s ní souhlasit. Děkuji Vám RosoGlorioDei.

Hezký den, abych Vám, Radko, udělala alespoň maličkou radost, otevírám Word a připojuji se také pár řádky k tématu.

Co se přístupu k humoru týká, nemyslím, že by byl velký rozdíl mezi muži a ženami. To, že neumím vyprávět vtipy (já si je totiž hlavně vůbec nepamatuji), ještě neznamená, že smysl pro humor je mi cizí. Nejlepším měřítkem této schopnosti podle mého názoru není dělat si legraci z druhých, ale umět si ji udělat v první řadě sám ze sebe.

 Při příležitosti výročí „Cimrmanů“ jsem si nemohla nevzpomenout na náš stužkovací večírek. U nás se nedělají plesy, ale opravdu večírky, na kterých je potřeba pobavit nás i pozvaný pedagogický sbor. My jsme si, mimo jiné, připravily hru Vyšetřování ztráty třídní knihy. Jedna naše spolužačka (byť na gymnáziu, byly jsme dívčí třída) od prvního ročníku sepisovala veškeré hlášky včetně jmen jejich autorů, a právě na těch byla naše „adaptace“ postavena. Užili jsme si to všichni, ani učitelé se necítili být uraženi, když jsme jim některé jejich vlastní výroky s patřičným patosem připomněly.

Mystifikaci beru na jevišti, v rovině legrace, v běžném životě ji však příliš ráda nemám, určitě by mi nečinilo problém toto slovo zaměnit se slovem lež. Za největší mystifikátory v naší zemi totiž bohužel považuji naše vládní činitele (napříč politickým spektrem), jejichž schopnost fabulace mi však, jistě chápete, žádnou radost nepřináší. Ale to už bychom se dostali někam úplně jinam... 

RosaGloriaDei
Text nebyl redakčně upraven


Končí téma dne: Jaký je váš vztah k mystifikacím? 

Jednu z vás dnes kolem 16. hodiny odměním za příspěvek krásnou květinou.

Reklama