Za málo peněz, hodně radosti.

Letos jsme věděli, že Ježíšek moc dárečků nepřinese. Penízků bohužel moc není, dohodli jsme se proto, že si dáme jen něco málo, jen tak symbolicky. Vánoce jsou přeci o atmosféře, no ne?

Letos jsme prožili celkem chudé Vánoce. Cukroví byly jen tři druhy, ale nikomu to nevadilo. Po bohaté, výtečné štědrovečerní večeři už stejně nikdo neměl v bříšku místo. :) Těch pár kousků bylo ažaž na menší uzobnutí, ochutnání. Dárečků pod stromeček bylo tak akorát. Nejvíc dostalo naše tříleté dítě, jak jinak. Přibližně půlka věcí byla „po někom“ – buď hračky, které jsem si pamatovala ještě ze svého dětství, nebo hračky, které nám poslala známá po svých dětech. I přes své stáří vypadají stále krásně a udělaly mnohem větší radost než ty nově koupené.(Čím to, že ty staré hračky vydrží víc než moderní, produkované továrnami v tisících kusů?)

Od svého muže jsem nedostala žádný dárek. Ale vůbec mi to nevadí. Byli jsme tak dohodnutí. Já totiž vlastně ani nic nepotřebuji. Pro mě největším dárkem bylo, že jsme strávili Štědrý večer v širším rodinném kruhu. Že jsem viděla rozzářená očka tříletého špuntíka. Že po mnoha letech trápení se svým otcem jsem konečně mohla prožít krásný den bez křiku, výčitek a nadávek (otec s námi nebyl :) ). Dárků jsem vlastně dostala spoustu – těch nehmotných, ale zato vzácnějších.

Vánoce vůbec nemusí být o penězích, o kupování drahých dárků v obrovském množství. Nejkrásnější Vánoce můžou být i ty nejchudší. Je to jen o lidech, o postoji, jaký rodina ke svátkům zaujme. U nás, i za málo peněz, bylo hodně radosti.

Když se tak lidé o dárcích dohodnou, je to v pořádku. Horší je, jestliže jeden dárky nakoupí, ale nic sám nedostane. To je pak křivda. Simona

Ještě asi hodinku můžete, milé dnešní čtenářky, posílat své vánoční zážitky a fotky. Těším se na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama