love

Když vám partner nabídne, abyste se k němu přestěhovala, co uděláte? Sbalíte si kufr? Co když ale žije partner někde úplně jinde, daleko za hranicemi? Sbalíte si fidlátka, opustíte rodinu, kamarády, práci? Přesně tak se rozhodla moje kamarádka a během dvou týdnů byla pryč.

Bylo jí pětadvacet, když ji s Antonym seznámila jedna z kamarádek. Byl to Francouz, který měl v Čechách nějakou dobu pracovat. Padli si do oka a začali se pravidelně vídat.

Po několika letech relativně volného vztahu Darja otěhotněla, čekala dvojčata. A tak přišli na svět Julian a Tobias. Společnou domácnost s Antonym ale neplánovali. Chodil za nimi stále domů a staral se, ale popravdě, nebyli to jeho jediní potomci.

Jenže přišla chvíle, kdy se musel vrátit zpátky do Francie. Vztah tedy pokračoval na dálku, což Darje moc nevyhovovalo. Už si myslela, že se na všechno vykašle, že jejich vztah nemá smysl, když on přišel s návrhem, zda by se nechtěla přestěhovat s dětmi za ním, do Francie.

Darja se moc dlouho nerozmýšlela…

„Rozhodla jsem se tak proto, že ho miluju, a cítila jsem, že tak to má asi být!“

Najednou přišla se zprávou, že se za čtrnáct dní stěhuje. Její rodiče se z toho nějakou dobu vzpamatovávali, stejně jako já. Věděla jsem, že nebudou bydlet spolu, protože Antony měl ještě další děti z předchozího vztahu, ale varianta, že pojede za ním, mě překvapila.

Byl to fofr!  Antony jim sehnal bydlení v malém městečku a za dva týdny jsme se loučili. Klukům byly v té době čtyři roky.

Darja neuměla z francouzštiny jediné slovo, domluvit se dokázala jen díky angličtině, ale i s tou je ve Francii trošku problém, protože místní tak mluvit prostě nechtějí, přestože to mnohdy umí. 

Už je to rok, co jsou pryč. Darja ničeho nelituje a do Čech se zatím nehodlá vracet. Antony se o ně stará, finančně je podporuje a asi třikrát v týdnu je navštěvuje.

„Jsem tu spokojená, žádné velké zklamání se nekonalo. Hledám práci a hlavně teď chodím do jazykové školy, protože ten jazyk je zde opravdu podstatný, s angličtinou si nevystačím. Kluci si zde našli, stejně jako já, nové kamarády. Antony za námi chodí, rodiče sem jezdí na návštěvu, máme krásný byt a snažíme si užívat místního klidu. Jediné, co mi zde opravdu chybí, jsou moje kamarádky! Ale to se snad časem nějak urovná!“

Popravdě, já Darju obdivuji. Opustit rodiče a všechny své kamarády, to si dost dobře nedovedu představit!

Reklama