pocket

V tramvaji, v autobuse, v metru, v některých obchodech, restauracích nebo i na veřejných prostranstvích, tam všude visí varování před kapsáři. Opravdu je to s těmi kapesními krádežemi v našich městech tak zlé? Rozhodla jsem se si to vyzkoušet. S peněženkou nedbale zastrčenou v zadní kapse kalhot jsem se vydala brázdit ulice metropole.

K tomuto počinu mě inspiroval rozhovor s českou fotoreportérkou, která s foťákem vyráží do míst blízkého východu, kde to stále vře. Pohybuje se mezi obchodníky s lidmi a překupníky drog, pašeráky a chudáky, pro které je křehká ženština s drahou technikou příliš snadná kořist. Přesto, jak sama říká, je jediným místem, kde jí ukradli foťák, Praha.

Inu, vydala jsem se otestovat „zlaté české ručičky“ přímo v centru města. Slunečné páteční odpoledne, začínající víkend, davy lidí. Vhodná příležitost, řekla jsem si a vyrazila do terénu. Samozřejmě jsem neriskovala osud svého foťáku, ale nabídla jsem svou peněženku vyprázdněnou do poslední kapsičky a znovu naplněnou papírovými ústřižky, aby budila dojem plnosti. Peněženku jsem si ledabyle strčila do zadní kapsy kalhot. Tak, aby sice byla vidět, ale zároveň nepůsobila příliš okázalým dojmem. Připevnila jsem k ní také důmyslný aparátek, který mě měl upozornit na vytažení peněženky z kapsy. Kapsář by to nepoznal, já ano. 

Před odchodem mě ještě napadlo ty ústřižky popsat vzkazem v češtině a dvou světových jazycích: „Mám tu akorát velký ho***!“

13.00 Vyrážím do ulic

Opouštím redakci a vydávám se do metra. Svezu se dvě zastávky k Václavskému náměstí. V metru se vším všudy trávím asi deset minut. Tlačenice v dopravních prostředcích, ve frontách u kasy v obchodě či na eskalátorech jsou určitě skvělou příležitostí pro zlodějíčky. Pokud jsem potkala kapsáře, nevyužil téhle příležitosti. Upřímně by mě hodně překvapilo, kdyby jenom deset minut stačilo.

13.15 Průzkum Václaváku

Zhruba hodinu se pohybuju po Václavském náměstí. Procházím obchody, zastavuju se u výloh a nezapomenu také zaskočit na oběd. A zřejmě i teď potkávám samé slušné lidi. Peněženka je stále na svém místě.

14.20 Že by?

Vyrážím trochu zariskovat na hlavní nádraží. V parku před nádražím potkávám skupinku turistů, kteří mi bezradně ukazují mapu. Chtějí se dostat k zastávce tramvaje číslo 3. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovídám svou lámanou angličtinou, zatímco oni mě přátelsky poplácávají po ramenou. „Na mě si nepřijdete, holoto zlodějská. Tenhle trik znám z televize,“ říkám si a spíš než na jejich děkovačky se soustředím na zadní kapsu a očekávám zatahání nitky.

Turisti se vzdálili a já pohmatem zjišťuju, že peněženka v zadní kapse zůstala. Trochu mě to znejistilo, a tak prohledávám i další kapsy a kabelku, jestli mi nechybí telefon, klíče, kreditka… Nechybí. Hodně se mi ulevilo.

14.45 Ještě to zkusím

Další hodinu trávím procházkou od hlavního nádraží kolem Masarykova nádraží, přes náměstí republiky až ke staroměstské radnici.

15.54 Končím

Sedím ve vlaku a říkám si, že už to možná není tak zlé. Že naše hlavní město možná není rájem kapsářů a že určitě existují i slušní lidé. A nebo mám zkrátka kliku. Moje peněženka mi zůstala.

Jasně, vím, že tři hodiny jsou poněkud málo a tak jsem se rozhodla v tomhle pokusu ještě pár dnů pokračovat. O výsledku vám dám vědět.

Už jste se někdy střetla s kapsářem? Kde nosíte peněženku a doklady?

Reklama