Mnoho rodin z tehdejšího Československá emigrovalo. Po revoluci se někteří natrvalo vrátili, jiní sem často jezdí, ale ji i pár těch, kteří o Česko nestojí. Jak je na tom hrdinka příběhu, který nám poslala čtenářka s nickem LisyZ?

Přeji Krásný zasněžený den, chtěla bych se podělit o svůj postřeh nevím jestli bych to nazvala  "vlastenectvím " spíše příběh o nalezené lásce k naší Zemi nebo získání ztraceného já - svých kořenů

Můj tatínek, jak to bylo dříve, pochází z velké rodiny. V roce 1968 se rozhodli jeho 3 sourozenci s rodinami emigrovat. Do roku 1989 jsem neměla možnost poznat své příbuzné, tety, strýčky, bratrance ani sestřenice. Od roku 1989 se vše změnilo všichni příbuzní do Čech od té doby pravidelně každý rok jezdí.

Ale abych se vrátila na začátek našeho příběhu. V roce 1968 byly mé sestřenici 4 roky nerozuměla, kam jedou a proč kolem ní všichni mluví jinou řečí. Co vám budu povídat, začátky byly těžké. V cizí zemi, emigranti, neumíte pořádně jazyk, s vysokoškolským titulem pracujete v továrně. Když sestřenice šla do 1.třídy, uměla perfektně mluvit německy a za češtinu se styděla - nechtěla být ta jiná. Dokonce i když na ní mluvila rodina doma česky, dělala že jim nerozumí a odpovídala jim jen německy.

Největší potupa pro ní bylo, když si přivedla domů kamarádku ze školy a musela jí vysvětlit, že může k nim na návštěvu, ale musí se napřed přezout a vzít si bačkory, což v západním Německu není zvykem. Potýkala se s dalšími kulturními rozdíly, ke kterým neměla vztah. Cítila se být Němkou, není čemu se divit, v Čechách prožila jen 4 roky svého života. K tomu nevěděla jestli se do Čech někdy podívá a to v té době již procestovala takřka celý svět.

Vše se změnilo po roce 1990. Od té doby do Čech pravidelně jezdí s celou svou rodinou, miluje dlouhé povídání v češtině, hlavně náš humor a bohatství našeho jazyka, naši kulturu, českou kuchyni, pobyt na chatičce bez dnešních vymožeností, opékání buřtů, štípání dříví a vše, co k naší Zemi patří. A jako jediná by tu na stáří chtěla žít a vrátit se tak domů....

od LusyZ

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme za příspěvek. Docela by mě zajímalo, kdy nastal ten obrat a jak dobře umí česky, když od svých čtyř let mluví německy.

 

Reklama