Reklama

Ale to není zdaleka všechno. Na své čarodějnice a oslavu svátků jara vzpomíná ve svém příspěvku a možná i ve vás probudí inspiraci k napsání toho svého. Každý vnímá čarodějnice jinak. Co je z těchto svátků nejkrásnější pro vás?

Krásný sluníčkový den,

30. dubna je můj oblíbený den. Jako puberťačka jsem se na čarodky převlékala za babu jedu. Strhla jsem do řádění ségru, sestřenky a kamarádky. Vymóděné v hadrech, natupírované vlasy a nich zašmodrchané kousky křoví, pírek, umělohmotné hady, pavouky a podobnou havěť, koště do ruky. Takto jsme šly do školy. Na 30. dubna jsme se učily jen první dvě hodiny, měli jsme všichni do školy přijít převlečení za čaroděje a čarodějnice a po dvou odkroucených hodinách se chodilo na školní hřiště opékat buřtíky.

S holkama jsme ale naše čarodějné outfity nesundaly a vydaly se ještě na průvod po naší příhraniční vísce. Vietnamským trhovcům se hrůzou rovnaly oči, němečtí zastavovali a fotili si nás. Takovou exotiku z dálných krajů v Čechách nikdo nečekal.

Na večer se rodiče i děti sešli u nás. Naši rodiče se stýkali mezi sebou dost často. Měly jsme štěstí, že i děti jsme si padly do noty a všichni společně jsme utvořili super partu.

Oslava 30. dubna se u nás skládala ze starých keltských a slovanských zvyků. Odtud pramení přeci naše kořeny. Moje maminka dost dbala na to, abychom kulturní dědictví se sestrami znaly a předaly je jednou našim potomkům. Samozřejmě nás seznámila i s hrůzami inkvizice. Možná jako výsměch lidské hlouposti a strachu, jsme se za ty čarodějnice takhle převlékaly.

Celá ta sláva vypadala následovně. Den předem jsme společně s rodiči vyrobili ze slámy figurku. Znázorňovala paní Zimu. 30. dubna měla opustit náš svět. Nejdříve jsme se s ní krátce prošli. Přitom jsme jí děkovali, že dala polím, lukám, lesům odpočinout a nyní mohou dobře plodit. Pustili jsme Zimu po potoce, mávali jí na rozloučenou. Pak jsme se šli k ohni radovat, že nadvláda zimy definitivně končí, aprílové počasí je za námi a sněžit už dlouho nebude.

Přeskakovali jsme oheň, abychom se očistili od všeho zlého. Hodovalo se, dospělí pili dobré pivo, děti cokoliv nealko. Povídali jsme si, zpívali, hráli na kytaru, tančili. A i jednu vycpanou čarodějnici upálili. Ne, že bychom chtěli „oslavovat“ i tradici inkvizice... Ale mělo to prostý důvod. Při jarním úklidu jsme vytřídili i oblečení. Z toho, co jsme už nechtěli, jsme vyrobili čarodějnici, která 30. dubna šla na hranici.

Krásný den, ať už slavíte cokoliv.

Vladka006

Milá Vlaďko006, docela by mě zajímalo, jestli ještě něco z toho, o čem píšete, dodržujete? Půjdete dnes v kostýmu čarodějnice k ohni, nebo je to už jen ve vašich vzpomínkách

Jak oslavíte čarodějnice vy, milé ženy-in? Chystáte se také k ohni? Dodržují se ve vaší obci nebo městě ještě tyto zvyky?Myslíte si, že by se měly udržovat i pro další generace?Vzpomínáte na své čarodějnice z dětství?

Napište nám na: redakce@zena-in.cz