A já platím a platím... vyškemrala jsem na bráchovi, aby mi půjčil 70 000,- na výměnu oken. Ač nerad, zapůjčil mi je, a to byl začátek mého průšvihu.
Okna jsem v bytě vyměnit nedala, přišla jsem o práci, a tak jsem se i se zapůjčenými penězy odstěhovala za svým přítelem do Strakonic. Sehnali jsme si podnájem za 7 500,- (levnějšího nic nebylo).
Oba jsme pracovali a pracujeme za 12-13 000,- čistého každý z nás.
Z mýho ale vylezlo, že má spoustu dluhů u několika bank. Nenapadlo mě nic blbějšího, než mu ty své půjčené peníze půjčit.
Tak se stalo. Dluh se zaplácl dluhem.
Hrozně těžko se mi splácí, místo dovolené a jiných požitků sedím doma na zadku a počítám každou korunu.
Moc ráda bych si vzala hypotéku na nějaký domeček, ale pochybuji, že ji dostanu, neboť každý měsíc mám na účtě nulu. Svůj byt chci prodat a zůstat v Jižních Čechách.
Jak říkám, za blbost se platí a já platím... jak ráda bych splácela hypotéku a ne dluhy za druhého a předražený pronájem.
Ale vše má svůj konec, doufám, že bude dobrý.

Vaše poučená Miruša.


Milá Mirušo,
za blbost se sice platí, ale proč byste měla platit za blbost někoho jiného?Proč ten dluh nesplácí váš přítel, když jste mu pomohla z jeho průšvihu?

Reklama