Na začátku nového tisíciletí jsme s kolegyní Yvetou v našem studiu Createam přemýšleli, kde by na světě mohli potřebovat naši dobrou vůli a pomoc. Nakonec jsme prostřednictvím občanského sdružení Centrum Narovinu vybrali v Keni děvčátko Mary a finančně jsme podpořili jeho vzdělání. Mary bylo tehdy 6 let a byla stejně stará jako má dcera Kristýna.

V podstatě jde o to, že každý rok přispíváte dítěti na školní oblečení, knížky a pomůcky. Celému procesu se říká „adopce na dálku“. Se skutečnou adopcí to nemá moc společného, ale jako jistý druh pomoci to funguje za předpokladu, že peníze dojdou tam, kam mají.

V rámci projektu se rozvíjí určitý druh komunikace mezi dárcem a obdarovaným. Děti jednou či dvakrát do roka napíší o tom, jak se učí, co dělají a jak se má jejich rodina. Dopis někdy končí výzvou k tomu, abychom napsali i něco o sobě. A taky že se za nás modlí a abychom se pomodlili za ně. Přiložena je kopie vysvědčení se stručným komentářem učitele. A obvykle foto dítěte. Obsah i forma dopisu se opakují podle dané šablony. Je to sice prefabrikát, ale milý - ono to vlastně ani jinak nejde a člověk více nečeká. Přeje si jen, aby to dítěti prospělo. To ostatní je mimo kontrolu.

kena

Do Afriky!

Když jsme malou Mary Degwa Wahito v Keni „adoptovali“, šlo o pískle vyfotografované na pozadí příbytku z vlnitého plechu. To, že byla stejně stará jako naše dcera, možná dalo tomuto příběhu náboj. Paralela dvou dětských osudů. Tady a tam.

Vyvíjelo se to klasicky. Dvakrát do roka dopis a vysvědčení s nějakou kresbou. Před Vánocemi jsme odesílali balíček se školními potřebami, knížkou a oblečením.

Před pár lety jsem pozval k nám domů skupinu keňských koordinátorů, které Centrum Narovinu přivezlo do Prahy. Byl mezi nimi i Griffin, učitel, který měl Mary na starosti. Promluvili jsme si a nás napadlo, že se vydáme do Afriky.

Jsou země, kde se cítíte o něco víc doma než někde jinde. Přivinou vás teple a bezelstně, trochu neomaleně, drsně, možná trochu dotěrně, ale bez přetvářky a deodorantů. Taková byla Keňa. Kolébka lidstva. Člověčí a zvířecí pach jsou tady smíchány jako před tisíci lety. Kontinent voní deštným pralesem a tlejícím dřevem, tropickým ovocem, kořením a všechny ty hvězdy na nočním nebi se nám zdají být jasnější a blíž než doma. Všechno tam je doopravdy.

kena

Afrika, to není exotická podívaná pro fyzicky a mentálně tučné občany tzv. vyspělých zemí. Afrika je veliký kus planety, kde ještě žije bůh jménem příroda. Kde nenajdeme monumenty, chrámy a katedrály. Jako by si příroda řekla, že jediným monumentem tady zůstane ona sama. Známe pohádky, ve kterých se zakleté zvíře promění v člověka díky lásce. Stále čekáme na pohádku, ve které díky lásce porozumíme zvířatům, přírodě, a konec konců také sami sobě. A tak jsme se rozhodli, že než tu pohádku někdo vymyslí, pojedeme všichni do Afriky. Žena Ingrid, dcera Kristýna (15 let) a Anička (7 let).

Blízké setkání v Nairobi

Tři týdny cestování nabídly nebetyčnou nádheru - národní parky, Mt. Kenya či jezero Naivasha. Stáda gazel, pakoňů, zeber, žiraf, divokých prasat, rodiny lvů a gepardů, stovky slonů, hrochů, růžová hejna plameňáků. Naši průvodci Ali a Julian nám toho o přírodě a zvířatech řekli víc než bychom se dozvěděli ve všech encyklopediích.

Tím nejdůležitějším ale byla Mary. To, že jsme si kdysi vybrali k „adopci“ děvčátko, mělo svůj důvod. Děvčata to mají v Africe dvojnásob těžké. Pokud skončí základní školu a nedostanou se na školu střední, je pravděpodobné, že se v raném věku provdají a skončí u podřadné, nádenické práce nebo na ulici.

S Mary jsme se sešli v hotelu krátce po příletu do Nairobi. Koordinátor Griffin, Mary, její maminka s nemluvnětem v náručí a my. Bylo to setkání zvláštní, naplněné rozpaky. Mary byla oblečena velmi módně, až nevěrohodně. Celé to působilo trochu divadelně a na rozdíl od nás, kterým se naplnilo přání Mary potkat, předat jí dárky a podělit se o radost ze setkání, byla v jejích očích stísněnost a smutek. Nervozita? Problémy? Obavy? Tíseň z nezvyklého prostředí i oficiality celé sešlosti? Či možná setrvalý jev u dětí, které sdílejí starosti svých rodin a okolí. Každopádně scházela spontánní radost ze setkání, které si ve svých dopisech tolik přála.

kena

Díky upřímné snaze nás všech se ale nakonec strnulost rychle rozplynula. Jedlo se a povídalo o všem možném. Hlavním tématem obou děvčat, Kristýny i Mary, se stala škola. Mary studuje internátní střední školu ve městě Kangundo, asi 120 km od Nairobi. Dozvěděli jsme se, že pokud bychom ji chtěli znovu vidět, musíme za ní tam. Ani na chvíli jsme neváhali.

V keňské škole

Po dvou týdnech safari jsme po prašné terénní cestě odbočili ke Kandungo. Tam jsme po chvíli bloudění zastavili před železnými vraty a něčím, co připomínalo kasárna obehnaná dost vysokou zdí. Znak Kitwii Secondary School byl podtržen mottem: „Budujeme budoucnost.“ Po vydatném troubení se vrata otevřela. Vjeli jsme na travnaté prostranství mezi přízemní baráky. Všude bylo čisto a klid, který znamenal, že probíhá výuka. Zamířil jsem ke kanceláři ředitele. Debatovali jsme o jeho problémech s vodou, stravou i vybavením. Když zvonek ohlásil přestávku, řekl, že Mary přivedou a nabídl prohlídku školy. Rychle jsme prošli třídami plnými žáků v uniformách. Všichni čistě oblečení, zdvořilí, přátelští. Na nádvoří nás čekala Mary a byla proti prvnímu setkání jako vyměněná. Usměvavá, hovorná, radostná. Zjevně se ve školním prostředí cítila daleko lépe než v hotelu v Nairobi. Vyprávěli jsme si o jejím studiu, životních plánech, o tom, že jednou chce být letuškou a poznávat svět. Polední přestávka uběhla rychle, a tak jsme se museli rozloučit. Mary slíbila, že se bude snažit, aby se v některých předmětech jako matematika nebo angličtina zlepšila, a my zase slíbili, že s naší podporou může dál počítat. Loučení nebylo lehké, ale proběhlo s dobrým pocitem, že tady je Mary v dobré péči a na správné cestě. Kam až na ní dojde, záleží na překonání spousty překážek. Doufáme ale, že k nám na své cestě do světa také jednou doletí.

Ladislav Kopecký

Chcete se o programu „Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku“ dozvědět víc? Máte také chuť pomoci? Navštivte www.adopceafrika.cz a najděte si svého keňského kamaráda!

Reklama