Dvacet let života jsem strávila v jedné malé vesnici na samém kraji republiky, byl to česko-německý hraniční přechod. Vesnice se postupem času rozrůstala, až čítala snad 600 obyvatel. Ale pořád to byla vesnice daleko od všeho  dění. V dětství jsem to tam milovala.

Vybavuje se mi toho opravdu hodně. Dlouhé zimy, hodně sněhu. Párkrát jsme se díky němu nedostali do školy, uzavřeli silnice nebo aspoň zapadl autobus hned na prvním kopečku. Škola malá, spíše takový rodinný typ celkem s padesáti dětmi. Zabijačky, táboráky, stan na zahradě… Krásné hornaté okolí s různými možnostmi na výlety. Jenže za dvacet let tohle člověka zkrátka omrzí.

Myslím, že díky vesnici jsem si užila krásné dětství, které bych ve městě asi neměla. Ale já jsem duch akční. A stále častěji jsem si opakovala: „Co tady? Tady zakopali psa.“ Pro výchovu dětí je to paráda, ale člověka ambiciózního, pro toho, komu není seberealizace cizí, je podle mě vesnice spíš brzda.

I když vlastníte auto nebo máte dobré spojení do nejbližšího města, to dojíždění vás možná omrzí. Pro mě to byl pouhý žrout času. Už jako náctiletá jsem zatoužila opustit svůj vesnický pokoj, který zapadající sluníčko zalévalo oranžovým světlem a vyrazit do města za světly neonovými. To se mi podařilo a nelituji.

Měla jsem (a má) pocit, že lidé na vesnici (mimo satelitních vesniček za městem) mají velmi omezené možnosti a kvůli tomu krní. Zábava je věc druhá. Záviděla jsem vrstevníkům, kteří chodili po koncertech, zábavách a zkrátka vedli noční život. Mně jel poslední autobus z města domů v 20:10. Vybírám si to teď :-)

A v neposlední řadě je výhodou života ve městě anonymita. Nenáviděla jsem pocit, že se u nás zná každý s každým, že člověk může kdykoliv přijít do řeči, aniž by o to stál a aniž by to, co se povídá, mělo pravdivý základ. Od svých patnácti do osmnácti jsem například byla nejmíň pětkrát těhotná. To, že jsem v šestém měsíci, jsem se dozvěděla od číšníka v hospodě, když jsem chtěla nalít víno. Wow, na tak pokročilé stadium těhotenství jsem měla pořád krásně ploché bříško, což nikoho nezarazilo.

Miluju naše velké město!

Reklama