Převychovat psa je věc leckdy téměř nemožná. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. I to je důvod, proč se lidé bojí brát si staršího psa z útulku. Já vám nyní přináším příběh mé kamarádky, úžasné ženy, která se nebála pod svá ochranná křídla vzít a převychovat bulteriérku Rosi.

Kde jsi k Rosi přišla?
Chtěla jsem pořídit mojí první bulteriérce Maggie kámošku na „blbnutí“ a mně další parťačku na cestě životem. Volba byla jasná. Další pes bude také bulteriér, a to nějaký zachráněný, popř. z útulku. Procházela jsem si stránky různých útulků, až jsem díky jedné kamarádce přišla na stránky Záchytných kotců při ZOO Vyškov. Na jejich stránkách jsem se totálně zamilovala do ustrašeného, psychicky i fyzicky zničeného cosi, co vypadalo jako bulteriér. Shodou okolností jedna moje kamarádka jela na Moravu za rodiči, tak se uvolila, že mně Rosi přiveze až do Ústí nad Labem, kde jsem si ji 16. listopadu 2011 vyzvedla, a jely jsme domů. Společně s kamarádkou jsme zjistily, že má tetování a podle pátrání na internetu jsme našly její pravé jméno. Tedy Rosana ze Zlatého Antoníčku.

Jaké byly začátky?
Samozřejmě že nebyly jednoduché. Z útulku jsem měla informace, že se bojí, že je lekavá a na jiné psy nereaguje. Což nebyla zas až tak pravda. Ale ani se nedivím, že to nemohli zjistit v útulku. Byla vystresovaná z cizího prostředí a bůhví jak dlouhého pobytu na ulici. Doma si odpočinula a okamžitě věděla, že je doma, protože ihned si přivlastnila gauč. S Maggie jsem ji opatrně seznámila až po dvou dnech. To bylo v pořádku. Rosi věděla, že je součástí naší nové smečky.

Jaké bylo první setkání?
Rosi byla neskutečně špinavá a smrděla. Srst měla huňatou a hrubou jako dráty, což by odpovídalo dosavadnímu pobytu pouze v uzavřeném venkovním kotci. Měla i omrzlé uši a dodnes se už nezbavila otlaků na kloubech. Měla také hodně odřený nos. A co bylo velmi zvláštní, tak na obou stranách tlamy měla vypálená pravidelná kolečka velikosti asi pětikoruny. Údajně to mělo být od jakýchsi elektrických kleští, které se prý používají při psích zápasech. To ale nemám potvrzené, nikdy jsem na ničem tak odporném a hrůzném nebyla. Na těle má doposud spoustu jizev, které pocházejí buď ze zápasů, nebo z týrání. Dodnes se bojí máchnutí rukou.

Jak probíhala převýchova, zvykání si na nový domov?
Rosi na začátku neuměla absolutně nic. Nereagovala na jméno. Neměla vůbec žádné hygienické návyky. Ač jsme pravidelně a často venčily, tak se vždy vyprázdnila doma. Hygienu jsme dávaly do kupy asi půl roku. Při venčení se strašně bála a chodila stále vpřed jako tank a se staženým ocasem až skoro na břiše. Nezajímalo jí nic. Nečuchala, nekoukala se po okolí, prostě nic. Když jsme potkaly nebo z velké dálky uviděly psa, tak dostávala agresivní amoky. Zmítala se na vodítku v záchvatu. Takové amoky dostávala, i když kolem nás projelo jakékoliv auto nebo prošel člověk. Hlavně nesnášela menší, hranatá auta a muže v delších kabátech. Po vycházkách chtěla hodně dlouho chodit vždy jen dolů po schodech do sklepa. Jako by tam byla zavíraná. Nevím. Reakce na venčení, auta a lidi se postupně začala dávat do pořádku, ale nevěděla jsem si rady s její reakcí na zvířata. Hlavně na jakékoliv psy. Sháněla jsem rady na internetu, zkoušela jsem kde co a navštívila spoustu míst, kde mně slíbili pomoc, ale nakonec vždy couvli. Až po téměř roce jsem přes jednu kamarádku narazila na skvělou paní, která pomáhá socializovat a napravovat pejsky. Sice skoro v Děčíně (my jsme z Chrastavy), ale slovo dalo slovo a já i přes tu dálku začala jezdit na louku mezi partu, která si říká Pejskowe. Natolik se nám tam zalíbilo, že jezdím každou neděli. Rosinka

Rosi mě zpočátku dokonce asi třikrát napadla s tím, že mne jde zabít. Ale láska k ní byla silnější a já se nedala. Výsledky se po nastavení nových a pevných pravidel pomalinku začaly dostavovat. Raději ani nepátrám po její minulosti, protože bych se neudržela, a to by bylo zle, moc zle tomu, kdo jí tohle vše udělal.

Šla tě zabít? Jak se to projevilo?
Jelikož ji někdo mlátil a bůhví jak týral a zneužíval, tak byl problém s manipulací. Potřebovala jsem jí ošetřit boláky na krku, tak vystartovala proti mně. Měla neskutečný zlo v očích, ohrnuté pysky a vyceněné zuby a nenávistně vrčela. Nebo pak třeba jsem jednou chtěla zabít mouchu plácačkou a ležela vedle mě a spala, a jak jsem máchla, že tu mouchu zabiju, tak vylítla jako předtím. Potřetí to bylo, když jsem ji musela vykoupat, abych jí ošetřila nemocnou kůži. Stejně jako předtím vyletěla.

Teď to ošetřování není ještě úplně ideální. Nelíbí se jí. Ale vžy chvíli vydrží. Ví, že pak bude následovat odměna. Buď pamlsky, nebo její milované drbání na krku.

Předtím neexistovalo, že bych ji mohla zvednout do náručí. To ani náhodou!!! Teď není problém. Dokonce když se občas projeví problém se srůsty na páteři a nemůže chodit, tak se nechá zvedat, přenášet i nosit po schodech, a je vidět, že si to v náruči užívá.

Jaká je Rosi dnes?Rosi

Dnes je z Rosi neskutečný mazel milující lidi. Ráda se courá po procházkách, prohlíží a očuchává vše. Celkem v pohodě toleruje psy okolo. Naučila se hrát si. Miluje přetahování o hračky. Zjistila, na co má ten svůj čumáček, a společně děláme stopy a vyhledávání lidí (tzv. mantrailing). I přes její pokročilý věk 8 let a zdravotní problémy, jako důsledek jejího předchozího života (srůsty páteře, artrotické klouby, počínající zákal očí, téměř hluchotu) si užívá života plnými doušky a já s ní. Společně s Maggie podnikáme, co se dá, výlety, hry atd. Její zjizvená a pochroumaná dušička konečně pochopila, že život může být i fajn a není to jen o bití a tyranii. Je z ní neskutečně vděčné zvíře, které chce být v neustálém kontaktu se členy své smečky. Dokonce má po skoro třech letech krom Maggie i prvního kamaráda – německou dogu. Psa, se kterým si i hraje!

V neděli jsme byly na Bull srazu v Praze, kde byla hromada psů, a po celou dobu byly holky - Rosi i Maggie naprosto v pohodě. Udělalo mi to obrovskou radost.

Na závěr bych ráda dodala jedno. Lidi, prosím, nekupujte si levná štěňátka či psy. Udělejte dobrý skutek a vezměte si raději psa z útulku. To stvoření vám to tisíci násobně vrátí svojí oddaností, láskou a přítulností. Nekupujte si zvířata od množitelů. Důkladně zvažte, jestli chcete mít závazek na 5, 10 či klidně 15 a více let. Pokud si z jakéhokoliv důvodu nechcete, nebo nemůžete vzít psíka z útulku, tak prosím, důkladně si prověřte chovatele a informujte se o jeho chovatelské stanici.

Margit s Rosi ušly skutečně velký kus cesty. Když jsem se s holkama seznámila, přišly mi bulíci jako psí koníci. Skákali na svou postavu dost vysoko. Že by byli zabijáci, to bych do nich neřekla ani omylem. Leda že by člověka ulízali nebo umazlili k smrti. :)

Reklama