Z té krásné výšky se nám nechtělo zpátky na zem

Z té krásné výšky se nám nechtělo zpátky na zem

Stát na rozhledně a dívat se z výšky kolem sebe, to je nádhera... O takovém pěkném zážitku nám napsala čtenářka Simič. Ta byla se svou rodinou o víkendu na rozhledně Doubrava. Přečtěte si, jaké to tam bylo!

Hezké ráno. Je zataženo, zima, a nic moc počasí má vydržet až do Velikonoc. V sobotu však bylo krásně a tak jsme se s rodinkou vydali na výlet. Navštívili jsme rozhlednu Doubrava, která se nachází v obci Loučka ve vizovickém kraji. Dojdete k ní pěknou pěšinkou v lese, ale celkem se zapotíte, protože je to docela do kopce. Rozhledna je vysoká 55 metrů a musíte zdolat 174 točitých schodů. I když se vám docela slušně motá hlava, výstup stojí zato. Je krásně vidět Zlín, Vizovické vrchy, Radhošť, Hostýn, Velká Javorina. Nahoře to docela slušně fouká, ale krásně se to kouká kolem a kolem. Když jste nahoře, kocháte se tou nádherou, vnímáte jen zpěv a svištění větru, závidíte ptákům křídla. Krásně vám to tam nahoře pročistí hlavu a aspoň na chvilku vám připadají všechny starosti a problémy úúúúplně maličké a nepodstatné. Já bych se dokázala kochat tou krásou celé hodiny. Jenomže ono to tam opravdu dobře vyfukuje, takže dítka začala jektat zuby a synovi vítr odnesl kšiltovku, takže jsme statečně lezli dolů. Cesta dolů však byla překvapivě složitější, než nahoru. Asi to bylo tím, že se nám z té krásné a očistné výšky nechtělo zpátky na zem.

Mějte hezký den, Simič

_{Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.}

Milá Simič,

to musela být krása, rozhledny mám taky ráda - a shodou okolností jsem včera taky jednu navštívila.

Ať se vám i vaší rodince daří, pěkný den.

Lucka