MUDr. Věra Kaštánková pracuje v STD centru (Sexually Transmited Diseases) u Apolináře při dermatovenerologické klinice VFN v Praze. Je také krajskou konzultantkou Hygienické služby v oblasti pohlavních chorob. Ve své praxi už viděla a zažila ledacos a dovede o tom zajímavě a s nadhledem vyprávět. Takže jsme se jí zeptali:

 

Kterých sexuálně přenosných nemocí se u nás máme nejvíce bát?

Co do četnosti rozhodně vede chlamydiová infekce. Chlamydie jsou bakterie, které způsobují podobné problémy jako kapavka - v lepším případě zánět močových cest nebo děložního čípku, při komplikacích neprůchodnost vaječníků, neplodnost, mimoděložní těhotenství a celou řadu dalších problémů. Velmi hojně se vyskytují virové opary (herpes viry) a kvasinková onemocnění. Ani „klasické“ pohlavní choroby, jako je příjice (syfilis, lues) nebo kapavka (gonorea) nejsou rozhodně minulostí. Kapavka se u mužů projevuje pálením při močení a výtokem („ranní kapkou“), u žen ale výtok snadno unikne pozornosti. Příjice je velmi závažná choroba, probíhající v typických třech stádiích. Pokud se zanedbá, vede k poškození centrálního nervového systému, srdce, cév i kostí. U žen vyvolává potraty a vrozené vývojové vady plodu.

 

Kam se mám obrátit, když mám podezření, že jsem „něco“ chytila?

Na dermatovenerologa v místě bydliště – pokud máte tu možnost. Ne každý dermatolog ale venerologická vyšetření provádí, někteří ani nemají k dispozici potřebné vybavení. Vyšetření na dostačující úrovni zajišťují všechny okresní nemocnice. Naše centrum, specializované na sexuálně přenosné nemoci, je ale jediné v republice. Vyšetření i následná léčba je plně hrazena ze zdravotního pojištění.

 

Jak vyšetření na venerologickém oddělení vypadá? Musím mít doporučení od praktického lékaře?

Sem k Apolináři může přijít kdokoli a odkudkoli, bez objednání a bez doporučení praktickým lékařem. Naší snahou je pacienta neodradit, jsme si vědomi toho, že sem jde každý s určitou úzkostí, se studem, se strachem z HIV. Naším úkolem není lidi vychovávat, ale bránit šíření nákazy; proto jsme rádi, že vůbec přijdou a že s tím můžeme něco udělat. Navíc, když k nám má pacient důvěru, mnohem lépe spolupracuje při léčbě.

Nejdřív se ptáme na rizikové chování a sexuální praktiky, na náhodné styky, chráněné i nechráněné.  Pak následuje odběr krve a odběry z děložního čípku, z močové trubice, eventuálně z krku a z konečníku. Vzorky zpracovává naše špičkově vybavená laboratoř a díky tomu máme výsledky vyšetření k dispozici v průměru do dvou dnů. Každého pacienta standardně vyšetřujeme na kapavku, chlamydie, opary, urogenitální mykoplazmata, kvasinky, bičenku poševní, syfilis, gardnerellu, HIV protilátky, někdy i na žloutenku.

 

Je možné se pohlavní nemocí nakazit nekoitální cestou, třeba v sauně nebo na WC?

Pouhým posazením na lavici v sauně určitě ne, to byste v ní museli provádět jiné věci. Bakterie způsobující sexuálně přenosné choroby jsou velmi citlivé, přežívají jen krátce a to jen v teplém a vlhkém prostředí. K přenosu nákazy ale často dochází při orálním sexu nebo při různých jiných milostných hrátkách za účasti rukou. Představa, že je člověk v bezpečí, pokud nedojde k souloži, je naprosto mylná. Měli jsme tu případ  ročního dítě, které mělo kapavku – nakazilo se od matky, která měla kapavčitou infekci v krku a přenesla ji na dítě olizováním dudlíku nebo lžičky. Jiný čtyřletý chlapec získal od matky chlamydiovou infekci společným koupáním ve vaně. Krční infekci lze velmi snadno přenést vášnivým polibkem. Teoreticky si lze představit přenos nákazy společným použitím vlhkého ručníku, je to ale velmi nepravděpodobné. Docela určitě se nenakazíte ve veřejném bazénu, na lavičce v parku nebo z WC prkénka, i když se nás o tom mnozí nemocní snaží vehementně přesvědčit.

 

Dejme tomu, že jsem prožila – třeba na dovolené – malé dobrodružství s cizím mužem. Teď mám nejen výčitky svědomí, ale i obavy  z nemoci. Je možné se léčit, aniž by se o celé věci dozvěděl můj manžel?

V první řadě je třeba zabránit dalšímu šíření infekce. Pokud se někdo dopustí nevěry, zpravidla se to podvědomě snaží svému stálému partnerovi „vynahradit“ a velmi rychle ho také nakazí. Léčení pak musí podstoupit oba, a v takovém případě se velmi těžko něco tají. Těm, kteří se nechtějí nebo nedokážou partnerovi sami přiznat, jsou ale ochotni oznámit jeho jméno a bydliště, jsme schopni to zařídit my. Sestra dotyčného pozve na vyšetření s tím, že se vystavil kontaktu s pohlavní chorobou, nesdělí ale, od koho. Pokud je ten člověk věrný, stejně si dá jedna a jedna dohromady, pokud ne, má o čem přemýšlet. V každém případě zahájí léčbu, což je hlavní.

Zákonnou povinnost nahlásit jména svých sexuálních partnerů mají pacienti s potvrzenou diagnózou kapavky, příjice a HIV. Bohužel, pokud ten člověk řekne, že o svém partnerovi nic neví, nemůžeme s tím nic dělat, jen apelovat na jeho svědomí. 

 

Jak je to s léčitelností pohlavních nemocí?

Většina bakteriálních infekcí je poměrně dobře léčitelná pomocí antibiotik. Hospitalizace zpravidla nebývá nutná, pouze tehdy, když nastanou komplikace (u mužů například zánět nadvarlete). U příjice je hospitalizace povinná ze zákona. Nemoci virového původu, jako je hepatitida nebo opary, se léčí mnohem hůře, léčba je zdlouhavá a drahá. Pokud se ale pacient chová tak, jak má, chodí na kontroly, většinou to s ním dobře dopadne. Samozřejmě s výjimkou HIV. HIV pozitivní pacienty odesíláme do AIDS center, kde se jim dostane specializované péče. Ani tato diagnóza už dnes neznamená okamžitý konec, existuje řada způsobů, jak jejich život prodloužit a jeho kvalitu zlepšit.

 

Reklama