Čtenářka ToraToraTora chválí své rodiče hlavně za to, jací jsou prarodiče. Téma dnes zní: Jak často se stýkáte s rodiči? ToraToraTora nvštěvuje maminku jednou za měsíc a je to pro ni vždy krásný odpočinek...

Jak často se stýká s rodiči čtenářka ToraToraTora? To se dozvíte v následujícím příběhu...


Od mé puberty jsme s maminkou vedly vleklé teritoriální boje. Každá jsme potřebovala mít hodně velké sousto nezávislosti, prostoru a vzduchu . Hodně moc vzduchu. Byla jsem přesvědčená, že dokud bude jedna z nás dýchat, nemá to řešení. Taťka byl v pohodě. U nás jsou hlučné a dominantní jen ženy.
Pak mne napadlo z domu zkrátka vypadnout. Na rozdíl od varianty A to není v osmnácti trestné a člověku to jen a jen prospěje.
Odstěhovala jsem se 60km daleko. To není nic, když máte dostatek sebevědomí, drzosti a blbosti. A čím toho je víc, tím vás ten život propleskne důkladněji.
Bydlela jsem v pochybném podnájmu, stýkala se s divnými lidmi a dělala věci, nad kterými se stydím přemýšlet.
No a pak přišel on, mého srdce žampion. (To není překlep. Občas mi ta pumpa tak nějak dýchavičně buší, jako bych na ní měla houbu.)
Párkrát jsme tam zajeli, abych si vyzvedla věci, nebo na narozeniny,oslavy. Pak jsem se vdala a tak nějak začala ten život vnímat jinak.Že to manželství a dospělost není vždycky taková sranda jako ve filmu. Že se všechny problémy nedají svést jen na maminku, kterou sice bereme od mala jako samozřejmost, ale hele: ona je to dospělá bytost, člověk, jako každý jiný. Má své mouchy a má na ně právo.
Mamka viděla, že to, co vypadalo jako exemplář z putovní výstavy kuriozit, přeci jen začíná připomínat dospělou ženu. A že i přes počáteční nedůvěru se tím životem asi jen tak uvláčet nedám. Tak tu samou integritu přiznala i mně.
Takže jsme začali jezdit pravidelně jednou za měsíc odpočinout si, setkat se a popovídat. Bylo to fajn. S mamkou jsme se nehádaly a užívaly ten okamžik.Tak to zůstalo dodnes.
 Vždycky se rádi vidíme. A protože jsou staroušci lehce mimo dobu, pomáhám jim, když potřebují. Sehnat, zařídit, zjistit. Vzájemně se podporujeme.
Navíc vnoučata dělají divy. Babi s dědou se těší na ně a naše děti zase za nimi. Jako rodiče je soudit nebudu, neboť je ctím a miluji. A jako prarodiče jsou skvělí.
No, museli jsme si tu cestu projít, abychom si víc vážili, že jsme došli do cíle.
ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

  • Jak často se vídáte s rodiči?

Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.

Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.

Merci

Reklama