Milá Markéto,

sice jsem váhala, jestli mám přispět k tématu V.I.P. svou troškou do mlýna, ale možná, že můj zážitek čtenářky pobaví a zaujme...

 

Je to už 8 let (strašně to letí!) a bylo mi 19, při škole jsem si přivydělávala na brigádách jako hosteska – na různých kongresech, festivalech, co se dalo, ať to byl sjezd lázeňských lékařů, nebo geologů:-) Ráda jsem byla mezi lidmi a pár korun při studiu se vždycky hodilo. Tak se mi podařilo pracovat i na festivalu Tourfilm v r. 1997, který byl výroční, třicátý, a jako hosté byli pozváni někteří přední umělci naší hudební scény. Moje role byla jako obvykle daná, měla jsem vítat návštěvníky, V.I.P., nabízet šampaňské, usmívat se a případně poradit anebo konverzovat..

Tento večer byl výjimečný v tom, že ho natáčela ČT a zábavným večerem provázel Marek Eben – a nečekaně těsně před „generálkou“ odřekla účast modelka, která měla během večera předávat květiny oceněným. Režisér nutně potřeboval blondýnku (ke druhé holčině – dlouhovlasé brunetce) a jediná z nás hostesek jsem byla blond já:-)

A tak jsem narychlo sháněla něco trošku víc reprezentativního na sebe a dostala jsem se nečekaně mezi ony ty „celebrity“, vykulená z příkazů režiséra a z toho, jak někteří účinkující byli milí (Marek Eben, Lucka Bílá,..) a někteří odměření.

Nebyla jsem myslím žádné tele, ale z příchodu „hvězdy nejhvězdovatější“ se mi trošku roztřásla kolena a trochu zastavil dech, když si sedl vedle mě a začal si se mnou povídat, pobavený tím, jak jsem byla nervózní :-) Padaly ze mě opravdové perly, jako „maminka vás opravdu moc obdivuje“ anebo „není vaše dcera starší než já?“ atp., to hlavní ale přišlo po generálce, kdy jsem se tak nějak uklidnila a On mě pozval na procházku po lázeňské kolonádě..

 

Musela jsem se zeptat své šéfové, která blahosklonně kývla a vševědoucně se usmívala. A tak jsem vyrazila v doprovodu celebrity do centra Karlových Varů, kde mě čekalo hned několik šoků – zaprvé mě vzal za ruku a hned na to se na něj vrhly davy šílených německých babiček a dalších turistek, foťáky blikaly a on jen rozdával úsměvy a já jsem vyděšeně poodešla...

 

Vrátil se do auta pro tmavé brýle a vzali jsme to jinudy, pořád si mě držel za ručičku  a celou dobu jsme si povídali a já jsem si říkala (sama s foťákem přes rameno), že to je jen nějaký divný sen... Ptal se mě na školu, na zájmy, co ráda od NĚJ poslouchám, jestli jsem panna,... a takové další obyčejné otázky :-)

 

Zpíval mi do ouška... Cestou nás pořád někdo fotil, asi i já visím někde v Německu zarámovaná na zdi :-) No a po asi 30 min. úplně samozřejmě rozhodl, že se vracíme, a jestli ještě chci zajít na kávu, než půjdeme do jeho apartmá..... No, a už ani nebyl tak milý a roztomilý, ale popisoval mi, co vše pro mě v soukromí udělá a čemu mě a mých 19 let, liliový květ (doslova) naučí... A nepřestal s tím..

 

A nakonec se strašně divil, když jsem řekla, že NE. A neváhala jsem ani na moment. Takže jsem přijala jen pozvání do kavárny na kapučíno a zase jsem šla pracovat.

 

Galavečer pak proběhl perfektně a s ním jsem se ještě na jedné akci setkala, a kupodivu si mě i pamatoval, snad proto, že opravdu byl překvapený, že ho někdo odmítl.

 

Nicméně na to slunečné odpoledne babího léta a procházku s ním vzpomínám dodnes, i na ty neromantické návrhy, a jsem pořád moc ráda, že mě ani nenapadlo zajít do toho apartmá.. :-) Myslím, že jsem se ten den dozvěděla docela hodně věcí a kousek té naivity jsem v Karlových Varech nechala..

 

Pěkný den všem

 

Vanessa

 


Noooo, tak to je příběh jako víno! ;o) Díky, díky, díky! A pochopitelně tento zážitek nemůže zůstat bez ceny ;o) Takže, milá Vanesso, čekej od nás dáreček!

 

Reklama