Bulvár

Z právníka septic managerem, z Gagarina redaktorkou

kid

Naše dnešní téma jsme nakousli už dříve. Od včerejška diskutujete o tom, čím jste chtěly být a čím jste se nakonec staly. A dnes tu máme pokračování…

Je jen malé množství lidí, kteří vám o své profesi řeknou: „Já jsem to chtěl/a dělat od dětství.“ Co si o někom takovém pomyslíte? Je to vytrvalý šťastlivec, který si dokázal splnit dětský sen, nebo je to chudák bez fantazie a odvahy vyzkoušet něco jiného?

Před lety u našeho domu zasahovala skupina chlápků, pro něž jsme měli poněkud tajuplné označení – VIP. Ti chlápci jezdili skutečně honosným VIP vozem, na kterém se skvěl nápis „HOVNOCUC“. Musela jsem je za tuhle práci vážně politovat. „Jó, slečno, já chtěl být doktorem práv… a jak jsem dopadl,“ ozvalo se od velké hadice, která se zrovna spouštěla do žumpy. Dodnes nevím, jak se tahle profese vlastně nazývá. Při současném trendu pojmenovávat pracovní pozice anglicky, snad aby přibraly na důležitosti, by to klidně mohl být septic manager.

V hlavě se mi pak vynořila celá řada otázek. Kam se poděla jeho původní ctižádostivost? Kam zmizel ten dětský sen? Co se asi přihodilo tomu člověku, že z právníka slevil na ehm… septic managera? Potkat někoho takového dnes, zpovídala bych ho. Ale teď máme jen domněnky a fůru nezodpovězených otázek.

Jistě mi dáte za pravdu, že některé dětské představy o budoucím povolání nás dospělé občas trochu zaskočí. V jedné z televizních anket například na otázku „Čím chceš být, až vyrosteš?“ jakýsi předškolák bez váhání odpověděl: „Důchodcem.“

Pro další příklad nemusíme chodit daleko. Opět poněkud sebestředně začnu u sebe. V předškolním věku, kdy moje vrstevnice snily o tom, že budou herečkou, zpěvačkou, baletkou nebo manekýnkou, já chtěla být Gagarin. Svého času jsem dokonce vyžadovala, aby mi doma říkali jménem Jurij. Sovětští soudruzi by ze mě určitě měli radost.

Věrna svému sovětskému vzoru jsem si mezi slepicemi na dvorku našla svou oběť, na níž jsem později páchala zkoušky vzletu a přistávacích manévrů. Dala jsem jí jméno Kosmonautka. Namísto startovní plochy s přehledem postačilo okno v prvním patře naší dřevěné stodoly a jako ranvej sloužil dvorek pod ním. Zkoušelo se několikrát denně a chudák slepice začala snášet jen dvojžloutková vejce.

Později jsem od svých trýznitelských choutek jakožto i od plánu stát se Gagarinem upustila a vzala jsem si do hlavy svému okolí méně nebezpečné profese – horolezec a potápěč. Z čehož nakonec také brzy sešlo a já se vrátila ke svému oblíbenému terorizování. Tentokrát jsem si na mušku vzala svou rodinu i ty, kteří se k nám omylem připletli. Rozhodla jsem se totiž být zpěvačkou a svých několik vlastních oduševnělých textů, z nichž jeden mi ukradl a do angličtiny přeložil Lenny Kravitz, jsem si denně prozpěvovala z plných plic u otevřených oken.

Moje první textařské a pěvecké nadání se projevilo už v raném dětství, kdy jsem během hodinové jízdy autem (od začátku do konce, samozřejmě) zpívala svůj vůbec první song, který byl směsicí funky a rapu. Text je jednoduchý, můžete zpívat se mnou: „Povídá loď, povídá loď, povídá loď…“ A zhruba jednou za patnáct minut tam vrzněte: „Kapitáne, neutop seeeeee.“ Inu, ani tady jsem nepochodila. Když za mnou z vedlejšího pokoje přilezla po kolenou ségra se slovy: „Já tě mám fakt ráda, ale už, prosím, nezpívej,“ bylo po zpěvačce.

Ovšem pořád jsem měla pocit, že budu v životě znamenat víc než jedna z mých sester. Ta chtěla být popelářem, protože se jí líbilo, jak se vzadu vozí. Je z ní účetní.

Jak vidíte, moje sklony mučit okolí se nezměnily a můj rozsah působnosti se poněkud rozšířil. Teď jste mým terčem vy, čtenářky Ženy-in. Asi se stanu teroristou…

Zkuste si teď vzpomenout, čím jste v dětství chtěli být, jak se vaše představa o budoucím povolání postupem času měnila a jak dalece se podobá dnešní realitě. Napadlo vás někdy, že budete dělat to, co děláte nyní? Napište nám svůj příběh do diskuze.

   
16.07.2009 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. [23] madam [*]

    Celý život dělám to,co jsem vždycky chtěla. Neměnila bych!Sml23

    superkarma: 0 25.07.2009, 18:42:56
  2. [22] slonik2 [*]

    ja som  skončila tiež úplne odlišne ako som  si predstavovala ako dieťa, chcela som byť krajčírkou, chválabohu prehodnotila som to a teraz  pracujem v kancelárii, nie je to nič zábavné, ale keď idem teraz niečo deťom zašiť na stroji, mám nervy...:-(

    superkarma: 0 18.07.2009, 20:11:16
  3. [21] VLADUSKA [*]

    Chtěla jsem být hlavně u zvířat. Nikdy jsem nechtěla pracovat s dětmi a nikdy v obchodě. Ve školství jsem odpracovala 25 let a teď jsem už 11 let v obchodě.A do ZOO aspoň přispívám.

    superkarma: 0 18.07.2009, 13:52:41
  4. [20] FAXÍK [*]

    v dětství ty představy byly jiné, než v dospívání a než nakonec v dospělosti

    superkarma: 0 17.07.2009, 22:37:58
  5. [19] paja2876 [*]

    moje profese mě strašně baví a jsem ráda, že ji dělám...ale je to spíše jeden z klukovských snů...:-)) každopádně je v mé profesi holek čím dál více, takže superSml22Sml59

    superkarma: 0 17.07.2009, 20:31:23
  6. avatar
    [18] Myškomedvídek [*]

    to co dělám to by mě ani ve snu nenapadloSml80

    superkarma: 0 17.07.2009, 16:17:04
  7. avatar
    [17] RenataP [*]

    Anai — #9 i to je fajn, moc fajn...každičký střípek splněného snu zahřeje u srdíčka...Sml22

    superkarma: 0 17.07.2009, 11:35:30
  8. avatar
    [16] RenataP [*]

    jeranis — #12 tak to je hezkýSml79Sml67

    superkarma: 0 17.07.2009, 11:34:02
  9. avatar
    [15] RenataP [*]

    chtěla jsem být u koní....to se nesplnilo.

    pak jsem chtěla být novinářkou či spisovatelkou. Stala jsem se nudnou administrativní prcovnicí....Pak jsem odešla na MD, RD...a je to lepší...Sml30Jsem redaktorkou a spisování už leží v nakladatelství a v hlavě ilustrátorům...chudáci Sml52

    superkarma: 0 17.07.2009, 11:33:37
  10. [14] martinkan [*]

    Ja taky tedka dostudovala to co mě baví, bohužel nemužu najít práci :-(

    superkarma: 0 17.07.2009, 06:15:08
  11. avatar
    [13] Cinderela [*]

    Dělám práci, kterou jsem si vysnila hned, jak jsem začala chodit do školy.Už je to 43  let a stále mě práce baví.

    superkarma: 0 17.07.2009, 00:05:39
  12. [12] jeranis [*]

    Já se pamatuju, že když jsem byla malá, hrozně jsem chtěla být maminkou, mít svoje miminko, které bych si kdykoli budu chtít mohla vzít na ruky a ne jen když mi to někdo dovolí. A pak jsem chtěla pečovat o druhé. Teď jsem maminkou 2 dětí a jsem zdravotní sestraSml16

    1. na komentář reaguje RenataP — #16
    superkarma: 0 16.07.2009, 21:53:43
  13. avatar
    [11] Veronka22 [*]

    Sml16

    superkarma: 0 16.07.2009, 19:19:17
  14. [10] jija [*]

    Od mala do cca 7. třídy ZŠ jsem chtěla být učitelkou, pak zdravotní sestřičkou. Na zdrávku mi naši nedovolili jít, šla jsem na gympl a pak na VŠ ekonomickou. A tak jsem v podstatě celý život dělala v kanceláři, někdy práce super, někdy nuda. Nyní jsem již pár měsíců v důchodu - dost cestuji a hlavně jsem babičkou na plný úvazek a fakt si to užívám.

    superkarma: 0 16.07.2009, 17:11:05
  15. [9] Anai [*]

    Olga Marie: Já taky! Sml30 Ať jsem se snažila jak snažila, život mi házel klacky pod nohy a nejsem ani to, ani ono, ba právě naopak... Sml15 Už v 7 letech jsem věděla: spisovatelkou, herečkou, malířkou, něco z toho. V 8 letech jsem provokovala v tramvaji svou nenáviděnou třídní učitelku halasným ujišťováním všech spolužáků, že se provdám za prezidenta (jako kdybych tušila, že u nás totáč, který jsem nenáviděla ještě víc, než tu učitelku, věčně nebude). Když jsem šla na střední a naši mi zatrhli jakýkoliv pokus o herectví na konzervatoři (na tu měla jít dle prognózy sestra), škemrala jsem aspoň o kadeřnici (vizážistky tehdy nebyly) či knihovnici, leč marně, musela jsem na hotelovku. Moje sestra byla úspěšnější, ta si vysněnou hotelovku prosadila a nemusela na nenáviděnou konzervatoř Sml52 Ještě to léto po maturitě, než jsem nastoupila jako praktikantka do práce, dělala jsem brigádu v TV (pracovala tam maminčina sestřenice jako pomocná režisérka), taková ta "holka pro všechno": nápověda, asistentka produkce, maličké roličky k tomu... docela jsem se chytila, dodělala jednu inscenaci a dostala nabídku na druhou a ... no jasně, zas mi to někdo zkazil, tentokrát partner - despota, zakázal mi takové zaměstnání ze žárlivosti, jako dva roky předtím partnera k tanci (dělala jsem taky klasický balet) a já blbka, ustoupila. A tak od té doby sedím v kancelářích různých státních ústavů.... Jen tak bokem si hraju divadlo a radím ženám, jak být krásné - aspoň částečně jsem si tedy splnila pár svých snů a jsem za to osudu velice vděčná, neboť jak vidím, ne každý má to štěstí... Sml29

    1. na komentář reaguje RenataP — #17
    superkarma: 0 16.07.2009, 15:40:09
  16. avatar
    [8] OlgaMarie [*]

    Já chtěla být slavná a bohatá. Sml30Slavná -to mě přešlo a bohatá?Sml30

    superkarma: 0 16.07.2009, 15:25:06
  17. avatar
    [7] vladka006 [*]

    Zázvorka — #5 Děláš si legraci nebo to myslíš vážně.

    No já jen, že moruši máme nedaleko zahrady, ale z ní žádný motýlek není. Jedná se o jednu tibetskou rostlinu, která, když uhnije zaleze pod zem a pak se z ní vyklube motýl. Jak to ta holka dělá, to nevím.

    superkarma: 0 16.07.2009, 14:44:59
  18. avatar
    [6] DanaD [*]

    no to ja chtela od mala pracovat "v kancelari" a taky to  delam .. ne ze by me chozeni do prace buhvi jak bavilo, radej bych byla doma, ale prace v  "nasi kancelari" je docela zajimava...

    superkarma: 0 16.07.2009, 13:06:40
  19. avatar
    [5] Zázvorka [*]

    vladka006 — #1 Ta rostlina mě zajímá! Co je to? Moruše??

    1. na komentář reaguje vladka006 — #7
    superkarma: 0 16.07.2009, 12:58:47
  20. avatar
    [4] wtipna [*]

    Moje mamča je učitelkou v mateřské školce. Sml52 Já jsem chtěla být popelářkou nebo pracovat v ZOO u tygrů. Sml57 A jsem asistentka, pracující s divokýma papírama v kanceláři. Sml75

    superkarma: 0 16.07.2009, 11:39:28
  21. [3] MirkaK [*]

    Vždycky jsem chtěla být učitelkou, lítat po třídě, řvát na děti a mlátit ukazovátkem do tabule... Sml24

    superkarma: 0 16.07.2009, 11:11:46
  22. [2] počítačka [*]

    Já chtěla být od mala učitelkou v mateřské školce. I klavír jsem dochodila 6 let, ač mne to nebavilo a dnes vůbec nehraji. Politicky jsem neprošla a skončila na ekonomce. Když to zpětně procházím, je to dobře, že nejsem u dětiček, není to můj šálek kávy. Skončila jsem u pubescentů a postpubes. a jsem velmi spokojená. Sice jsem pak chodila ještě dlouho do různých škol, ale výsledek je ok. Sml59 Kdo může říct, že má zaměstnání jako koníčka, za kterého ho ještě platí.

    superkarma: 0 16.07.2009, 09:47:01
  23. avatar
    [1] vladka006 [*]

    Tak já od mala chtěla být veterinářkou. To mi vydrželo až do puberty, když jsem se chtěla hlásit na veterinu na střední, tak mi to mamka zatrhla, nechtěla abych byla na intru. Vůbec jsem tedy nevěděla čím budu. Fotografka taky neprošla. Měla bych totiž "jen" výuční list. Tak jsem si našla střední školu, která byla nejblíž autobusovému nádraží. Dojížděla jsem z vesnice do Ústí n/L. Ta škola byla obchodka. Na škole mě bavilo účetnictví, později jsem se stala účetní. Teď bych chtěla být léčitelkou. Láska ke zvířatům se nezměnila. Dokonce na nich taky dělám zvěrolékařské pokusy. Dávám jim přírodní medicínu. Až se okolí diví, jak to, že je náš pes tak vitální, prý jestli mu nedávám pedigree pall. Ne dávám mu rostlinu, která je v zimě rostlina a na jaře motýl.Sml57

    1. na komentář reaguje Zázvorka — #5
    superkarma: 0 16.07.2009, 07:19:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme