"Jen ho nechte, ať si přidá, když mu chutná, však on z toho vyroste." Přesně takhle uklidňuje dejme tomu babička matku, která už dítěti nechce dopřát další porci, třeba proto, že už u něj jsou patrné počínající problémy s váhou. Jenže babička se v tomto případě může hrubě mýlit. "Pokud se obezita neřeší již v dětském věku, trpí jí osm z deseti obézních dětí i v dospělosti," vyčíslila lékařka Alexandra Moravcová, specialistka na dětskou obezitu z Kliniky dětí a dorostu pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

V Česku se zatím s obezitou potýká necelých deset procent dětí, ale příklad ze zemí, které začínaly na podobných číslech, je dosti varující - například Španělsko udává až třicet procent obézních chlapců a dívek, a to se zde ještě relativně nedávno tento problém vůbec nevyskytoval.

"Přibývající kila neznamenají pro dítě jen to, že nestačí v pohybové aktivitě vrstevníků a že se mu ostatní děti smějí, ale také spoustu psychických a zdravotních problémů," upozornila obezitoložka Moravcová.

Problémy se srdcem a cévami, případně cukrovka, které se s obezitou pojí v dospělosti, se dětem přece jen většinou vyhýbají, byť si na ně zadělávají. Ale některé potíže související s kily navíc mohou pociťovat už v dětském věku - nadváha zatěžuje pohybový aparát, který je v růstu a vývoji. Děti si často stěžují na bolesti kloubů, mají ortopedické problémy, ale také kožní a dýchací potíže, gynekologické problémy, poruchy menstruace. U obézních dětí se rovněž zvyšuje krevní tlak a přejídání živočišnými tuky má za následek zvýšení jejich hladiny v krvi.

Jako reakce na nadměrný přísun sacharidů v podobě pamlsků vzniká hyperinzulinemie – zvýšená hladina inzulinu v krvi, která následně brání využití tuků jako zásobní energie a naopak způsobuje zvýšené ukládání tuku do zásoby. To vše pak vede již u velice mladých lidí k rozvoji závažných rizikových faktorů ischemické choroby srdeční, k předčasné ateroskleróze, cukrovce II. typu, srdečnímu infarktu nebo mozkové mrtvici.

Přitom maximálně u pěti ze sta obézních dětí lékaři zjistí, že za jejich potíže může nějaká genetická vada nebo hormonální porucha, v naprosté většině případů tedy jde o důsledek nezdravého životního stylu.

"Děti inklinují k sedavému způsobu zábavy (počítač, video, televize), ubývá motivace ke sportovnímu vyžití. Také stále méně rodičů má čas a chuť věnovat se s dětmi sportu či turistice, přitom právě rodiče jsou nejlepší příklad, zároveň ubývá možností pro boubelaté či pohybově nezdatné děti zasportovat si," vyjmenovala Alexandra Moravcová některé z příčin neutěšeného stavu. Sportovních oddílů a trenérů sice přibývá, ale vše je – stejně jako ve světě dospělých – zaměřeno na výkon, kterému tyto děti nemohou stačit. Vzniká další začarovaný kruh, kdy psychosociální izolaci kompenzuje dítě jídlem a čas tráví raději u televize a počítače než venku na hřišti.

Reklama