Reklama

Chtěla bych taky přispět troškou do mlýna,
 
myslím si, že každý z nás má nějaký ten mindrák a otázkou je, jak se s ním vyrovná. Já jsem byla od mala pěkně baculatá, ale nevadilo mi to do té doby, než se do mě začali trefovat hloupými poznámkami kluci a holky si šuškaly, že nepatřím mezi nejhubenější.

Kdybych si to bývala tolik nebrala, nemusela jsem si projí anorexií a bulimií.

Ale musím říct, že v tomto období jsem si sice pořád připadala oplácaná, ale na druhou stranu hrozně pyšná, že váha leze dolů a já si můžu v obchodě s oblečením vybrat cokoli a ono mi to je :o).

Plácala jsem se v tom cca 6 let a ze své nemoci jsem začala mít další mindrák, protože se mi zhoršila pleť a o zubech ani nemluvím. Stranila jsem se okolí, a když už jsem musela mezi lidi - jako že jsem musela (brigáda v hudebním klubu), byla jsem nervózní a nebo zase až přehnaně přátelská a nabitá energií. Trpěla jsem depresemi a vůbec jsem byla absolutně nepoužitelná :o(
 
Z tohoto jsem se dostala a doufám, že už mě to nikdy nepotká, ale deprese a sebekontrola mi zůstala tak jako tak. Sice už jím a snažím se žít normálně, ale člověk stejně sleduje, zda váha nestoupá :o(. Je to prostě nemoc, a ta se z hlavy těžko maže.

Momentálně jsem těhu, tak se snažím si to užívat, ale jakákoliv poznámka o tom, že přibírám, kulatím se atd. mě dost zraňuje. Snažím se na to dívat s nadhledem a humorem, ale kdo si neprožil to, co já, to nepochopí :o(.

Doufám, že už se mi to jednou provždy z hlavy vykouří a nebudu se porovnávat s ostatníma ženskýma a budu se umět zasmát i tomu špeku, co mám na zadku :o)))
 
Ryta


Milá Ryto,
všeho s mírou, ve vašem případě to platí dvojnásob. Dávejte na sebe pozor a rozhodně se nenechávejte rozhodit. Váš případ by měl být varováním pro všechny, kam až mohou mindráky člověka přivést.

Jsem rád, že jste to zvládla překonat. Držím palce i do dalšího života.