Děti jsou radosti i starosti, na tom se jistě všichni rodiče shodnou. Karel momentálně zažívá tu druhou stránku rodičovství, jelikož jeho mladší syn si velmi oblíbil návštěvy u lékaře, a především pak matčinu pozornost.

„Jednoduše řečeno, ze syna se stal asi hypochondr a moje žena mu vše baští i s navijákem,“ začíná vyprávět o svém trápení Karel. Ten coby otec již dospělého syna ví, jaká úskalí rodičovství obnáší, ale přesto ho jeho mladší syn Ondřej překvapil a připravil mu sousto, které Karel těžko vydýchává. „Začalo to někdy na jaře, kdy jsme s manželkou odjeli bez synů na dovolenou. Se ženou jsme pobyt v Egyptě pojali jako dárek k našemu výročí a chtěli si konečně užít bez dětí. To byla naše první dovolená bez potomstva.“

hypo

„Jen co jsme přiletěli, naše cesta z letiště směřovala rovnou na pohotovost. Tam si totiž mladýho nechali na pozorování, jelikož ho hrozně bolelo břicho. Pustili ho druhý den, kdy v lékařské zprávě stálo, že něco blbého snědl. Za dalších ani ne čtrnáct dní to byla tentokrát ukrutná bolest v krku. Lékaři konstatovali, že jde jen o nějakou virózu, protože neměl v krku nic zduřelého, červeného nebo podrážděného, ani teplotu neměl. Za další cca měsíc jsme opět šli k doktorovi, že prý ho hrozně bolí noha, a po koloběhu v nemocnici jsme se vrátili domů bez jakéhokoliv nálezu.“ To už Karel nevydržel a na nejmladšího syna si došlápl, co se s ním děje, proč neustále něco předstírá, protože jiné vysvětlení zde nebylo. Ten se místo vysvětlení rozběhl schovat a postěžovat si pod maminčinu sukni, a tak doma vznikla hádka.

Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.
Sókrátés

Po několika dnech dusna se vše vrátilo do normálu a Karlova rodina začala opět fungovat do té doby, než se zase jelo do blízké nemocnice. „Nebylo to břicho, krk ani noha, ale bolest hlavy se závratěmi. Za pár týdnů následovala další návštěva špitálu, tentokrát příšerná bolest zad a brnění rukou. Oba případy opět bez závažné příčiny, výsledky krve atd. vždy ukázkové. Už na nás v nemocnici koukali divně, jelikož jsme tam skoro jako doma.“

Karel chování syna absolutně nechápe, myslí si, že se z něj stal prostě obyčejný hypochondr, který moc dobře ví, jak si udržet pozornost matky. „Vždy při a po jeho „nemoci“ žena kolem něj skáče několik dní a dělá mu, co mu na očích vidí, ale je to k zbláznění. Pokaždé se pohádáme, protože ona prostě nechce slyšet, že nás syn všechno předstírá. Podle ní jen prochází pubertou a hormonální změnou, což mě vždycky jen rozesměje. Navrhl jsem, že zaplatím různé testy, aby byla klidná, že je mladej v pořádku. Na to ona ani on přistoupit nechtějí. Nezbývá mi nic jiného než čekat, až tahle šaráda mou ženu nebo syna přejde…“

Čtěte také:

Reklama