Nevím, jestli mi někdo může pomoci. Rozhodla jsem se napsat vám svůj příběh a doufám, že třeba pomůžu já některé jiné ženě, která je v situaci, kdy neví, zda to, co se děje v jejím manželství, je či není normální.
Vdávala jsem se v pětadvaceti letech. Můj manžel je o šest let starší. Brzy po svatbě se nám narodily dvě děti, kterým je teď
Zpočátku bylo naše manželství spokojená a řekla bych, že i šťastné. Občas sice proběhly nějaké drobné rozmíšky, ale to se děje všude. Můj muž je sice patří k trochu prchlivější povaze, ale vždycky se dokázal rychle uklidnit.
Před dvěma lety ztratil práci. Velmi těžce to nesl. Chápu to, pro muže je ztráta zaměstnání určitě velká rána. Manžel tedy zůstal doma a nějakou dobu na tom byl psychicky dost špatně. Brala jsem na něho ohled, říkala jsem si, že se potřebuje nějak vzpamatovat a že si určitě najde novou práci.
Jenže čas ubíhal a z jeho strany jsem nepozorovala žádnou iniciativu. Můj plat je sice dost slušný, ale na uživení rodiny nestačí. V podstatě živoříme.
To samo o sobě je dost těžké, ale jako by to nestačilo, před rokem se k tomu přidal ještě manžel. Začal se chovat nesnesitelně.
Přiznám se, že nejdřív jsem to moc nevnímala. On i předtím občas vybuchnul, takže mě jeho střídání nálad nijak nevyvádělo z míry.
Časem jsem ale zjistila, že je něco hodně špatně. Sekýroval mě hrozně. Za všechno. Co mám na sobě, jak vařím, jak vychovávám děti, jak špatně uklízím. Najednou jsem zjistila, že se můj život skládá z toho, abych se mu zavděčila. Abych udělala vždycky všechno tak, aby on byl spokojený. Jenže to se mi nemohlo podařit. On si vždycky něco našel.
Celé dny je doma, nic nedělá. Neuklidí, nepomůže dětem s úkoly, nenakoupí. Jen si hraje hry na PC a celé dopoledne většinou prospí.
A já lítám jako hadr na holi. Vstávám ráno před šestou, pak práce, nákup, domů, uklidit, uvařit, věnovat se dětem. Však to znáte.
A najednou jsem si uvědomila, že tak, jak žiju, je strašné. Že to nemám zapotřebí, nechat se takhle ponižovat od chlapa, který není schopný si za dva roky najít práci a umí mě jen sekýrovat.
Snažila jsem se s ním promluvit, ale on jakoby vůbec neposlouchal, co mu říkám. Tvrdí, že žádná práce není a že jen tak něco dělat on nebude. A tím končí každý rozhovor.
A tak jsem na jaře udělala zásadní věc. Řekla jsem mu, že jestli se okamžitě z jeho strany nezačne dít něco k lepšímu, tak podám žádost o rozvod.
A to jsem asi neměla dělat, protože začalo peklo. Jeho agrese vůči mě se mnohonásobně zhoršila. Bohužel, došlo i na rány. Bije mě několikrát týdně. Za cokoli. Vždycky si něco najde. Bojím se ho. Naštěstí jsou děti teď na prázdninách, takže to nevidí, ale pro mě je to strašné. Mám strach jít domů, mám strach cokoli říct. Vyhrožuje mi, že jestli skutečně podám žádost o rozvod, že je mu všechno jedno a zabije mě. Já vím, třeba si řeknete, že to on jen tak říká, ale já mám opravdu strach. Když se rozběsní, je to děsný. Nejhorší je, že jsem nucena s ním i spát. Když odmítnu, prostě mě znásilní. Slovo Policie jsem před ním řekla jen jednou. A pak jsem týden chodila s modřinou na oku.
Jsem na dně. Chtěla bych se někam odstěhovat, ale nemám kam. Rodiče mi již zemřeli. Je tu ještě varianta azylového domu, ale tu zatím odkládám. Nedovedu si představit, že bych tam přivedla děti.
Chtěla jsem se z toho všeho jen vypsat. A varovat ostatní, které třeba pozorují na svém partnerovi příznaky agrese. Utíkejte, dokud je čas, dokud to nepřeroste někam, odkud je ten únik už hodně komplikovaný.
Nový komentář
Komentáře
Zrovna včera jsem se od své kamarádky dozvěděla, že její bývalá sousedka žila s druhem, který mlátil ji i jejího malého synka. Ale sama nevěděla, že je to tak hrozné, než k ní jednou ona sousedka přiletěla,at volá záchranku,že její přítel hodil s jejím klukem ze schodů. Její syn v nemocnici zemřel a jeho matka řekla, že spadl sám ze schodů - k tomu není co dodat!
Tvůj článek mě hodně zaujal, jestli chceš napsat něco víc, ozvi se mi na mail, myslím, že by jsme si měli o čem psát....
Já měla štěstí, poznala jsem strašně hodného muže, který mi pomohl... a pomáhá..
ale vím, že bez něj bych v teroru žila dál... bývalý muž mi vzal sebevědomí i sebúctu, ponižoval, urážel, kritizoval, zlechčoval, posmíval se a pak i bil....
jednou dokonce udal na policii mne, že jsem ho napadla. A to byla poslední kapka, když pro mne přišli, řekla jsem, že to je dobře - ukázala poničený byt a řekla jak to u nás je... komu asi věřili, když on chodí každý den do posilovny...
No a pak už jsem se nebála - nahlásila jsem vykloubené rameno i zablokovanou páteř - u doktora se chovali skvěle, přístup byl moc fajn, žádná ostuda se nekonala... i chlapi-doktoři se mnou jednali jako v bavlnce.. Pomohli mi i v práci a kamarádky -hlavně psychicky...
Teď vím, že jsem to měla udělat už dávno - je mi 37 a mám pocit, že těch 17 let jsem promarnila (no 10 posledních určitě)... Prosím mysli nejen na děti, ale i na sebe... můžeš být ještě šťastná....
Rychle od něho utíkej pryč. Zbal kufry a děti a jdi klidně do azylového domu. Mojí kamarádce muž taky vyhrožoval, že ji zabije, když ho opustí. Před měsícem měla pohřeb. Kdyby hned odešla, nemuselo se to stát...
Babetka: Plne souhlasim. Deti by mely byt na 1.miste,nenech se otloukat,Tvuj manzel se bohuzel tezko zmeni
Kdyby se manžel nechoval vztekle už dřív, řeklo by se, že to udělala nezaměstnanost. Z toho co píšeš jsem pochopila, že doma ani dřív nedělal nic. Dostal se do těžké psychické situace. O práci se nezajímá, protože má strach, že žádnou nedostane a nechce si to přiznat. Tohle nejsou omluvy, to je konstatování skutečnosti. Uvědom si, že jsi zodpovědná za svoje děti ne za manžela. Něco jiného by to bylo v případě těžké nemoci. On je zdravý. Musí se naučit zodpovídat za sebe a starat se o sebe. Uvědom si, že hodně žen zůstává ze strachu o zhoršení ekonomické situace. To ti nehrozí. Na co čekáš? Až ti něco udělá a ty budeš muset do nemocnice, tak mu necháš děti?. Bílý kruh bezpečí je schopen ti pomoci v prvním období a potom přesně to, co říkaly ostatní. Vychází vůbec z domu? Bylo by dobře zjistit čísla různých účtů, spoření apod. pokud něco takového máte. A pryč. Nezměníš jej, ale můžeš změnit svůj život. A dělej, aby se nestačily vrátit děti do tohoto prostředí. Nevím, jak jsou velké, ale pokud to jde, neříkej jim všechno, ale něco se dovědět musí.
A ozvi se až to budeš řešit i potom. A znovu můžeš říct odkud jsi nebo je to malá obec a nechceš, aby o tom někdo věděl?
Zuzano, odkud jste, jestli to není tajné?
Pala:S tím souhlasím,nechodit týden s modřinou na oku,ale zajít k lékaři,na policii,zavolat na linku důvěry,podat žádost o rozvod,pomoc se najde,ale začít musíš sama a hlavně vydržet.Prožíváš peklo a peklo není zrovna dobrý domov pro děti.A člověk který se takhle k tobě zachoval se už nezmění,kdyby tisíckrát sliboval.
Na nic bych nečekala a hned bych se sbalila a utekla pryč.
Doporučuju každou ránu si nechat ošetřit u lékaře a sepsat protokol, následně nahlásit na polici. Aspoň jako doklad k rozvodu. Nic neříkat a konat!!!!
A najít si jiné bydlení. Stejně žijete z Tvého platu, tak o moc hůř na tom finančně nebudete. Zdraví Tebe a dětí je důležitější, než cokoliv jiného!!!
Držím pěsti
MarKri: Všechny naštěstí ne
Azylový dům odkládáš, protože si nedovedeš představit, že by jsi tam přivedla děti. Já vím, je to strašné pomyšlení. Ale věř, že jestli to bití bude pokračovat i pak až se vrátí děti z prázdnin, nic jiného ti nezbyde. Protože, co když s tím bitím nepřestane a děti uvidí, jak Tě jejich otec bije a nedej bože, jestli začně bít i je? Měla by jsi přestat otálet a co nejdříve všechno nahlásit na policii, nechat si napsat lékařskou zprávu, požádat o rozvod a to čím dřív tím líp. Nemáš na co čekat. V každém případě Ti držím palce
nečetla jsem reakce, ale z vlastní zkušenosti, jak jsem to udělala já: nenápadně stěhovat do práce po kouskách důležité věci, rodné listy dětí, oddací list, okopíruj kupní smlouvy na majetek, sbal nejnutnější věci - oblečení dětem a sobě a jednoho dne se už nevracej domů. Byt, co si najdeš, drž v tajnosti, adresu k doručování písemností si vytvoř na poště - tzv. P.O.BOX. při sebemenším náznaku, že ví, kde jsi a chystá se k tobě, volej 158, bude o tom záznam na policii. Držím palce, ženská je silná, zvládneš to!!
xenie: 48:
100% souhlas s příspěvky 2 a 11
Myslím, že tou ztrátou zaměstnání útrpělo velkou ránu jeho sebevědomí, a on si teď potřebuje hojit raněné ego... připadá si neschopný, bezmocný a k ničemu (tou ztrátou zaměstnání) a řeší to bohužel takhle... Má na sebe zlost a vybíjí si ji na tobě. Dává mu to jistý pocit moci, pocit, že má věci "pod kontrolou"...
Nemyslím si, že bys s tímto mužem toužila strávit zbytek svého života, proto vidím jako jediné řešení odchod. A trestné činy nahlásit na policii. Ublížení na zdraví, znásilnění... chtělo by to ovšem vyjádření lékaře.
Ale myslím, že zašel příliš daleko. Dopouští se totiž trestné činnosti
Držím palce, ať všechno dobře dopadne
Zuzanko, to je ale domácí týrání jak z čítanky!!! Nevěřím, že bys od manžela neodešla, kdybys okamžitě mohla. Drží tě terorem a strachem. Nečekej, až bude ještě hůř - on nechce nic měnit a tobě se mstí za to, co si spískal sám. Oznam jeho jednání na Policii nebo Bílému kruhu bezpečí, když se bojíš jít na Policii, ale jednej. Jsi v nebezpečí.
V civilizovaných zemích neodchází žena s dětma, ale ten, co si dovolil ji bít. Bohužel nejsme dosud civilizovaná země, a dlouho nebudeme. Policie nepomůže, a veškerý soudy jsou na tak dlouhý lokty, že to taky k ničemu není. Takže nezbejvá než ty různé zde jmenované organizace. Především ale by pomohlo nevychovávat dívky takovým způsobem, aby si tohle nechaly líbit. Vychovávat silné, sebevědomé a nezávislé osobnosti, ne puťky domácí. Sci-fi, já vím...
no týý vole, z toho by jeden z nás nevyšel živej
Když se rozčílím umím bejt zlá
Zuzana: a nebudeš sama kdo se na ROSU obrátí. Jedna známá byla taky týraná od manžela a dělal jí třeba to, že mu dala na stůl horký guláš, tak kvůli tomu rozpálil na pánvi olej, nalil tam vodu a strčil jí do prskajícího oleje hlavu. Dokonce chtěl i nevlastní dítě vyhodit z okna a taky ho už hlavou držel z okna a to kvůli tomu že mu zapoměla koupit pivo apod. Děsný. Radši od něho zmizni, protože to budou odnášet děti.