O vztahu a neshodách se svou mámou píše k dnešnímu tématu čtenářka Monkee. Ale i přes ty drobné neshody ji má stále ráda a jezdí ji navštěvovat - jsou to pro ni vzácné chvíle.

Vzácné chvíle v matčině společnosti prožívá čtenářka Monkee. Ale nebylo tomu tak vždy...


Vážení milí (a milé).

Rodiče, téma radostné i (občas) bolestné. Bolestné v okamžiku, kdy si nerozumíte, a radostné v těch ostatních. Měla jsem štěstí, že dětství se mi snažili zachovat radostné. I když to nebylo jednoduché, protože se velice brzy rozvedli. S otcem byl vztah „sváteční“ a upevnil se hlavně v době, kdy jsem studovala VŠ. Byl takovou mou spojkou s rodným městem, mohla jsem mu do práce telefonovat na „UV hovory“. Problém byl v jeho přítelkyni, která si po celý zbytek jeho života myslela, že kontakt s otcem vyhledáváme jen kvůli penězům. Šeredně se mýlila. Otec zřejmě pořád cítil vůči nám mladším dluh, že neuchoval rodinu, a snažil se to kompenzovat aspoň penězi a dárky. Tisíckrát radši bych byla za jeho přítomnost, když jsem ho šla navštívit. A on byl zatím s ní někde na cestách nebo rolničil na její zahradě. Už dlouhé roky není mezi námi, ale vzpomínám na něho s úsměvem.

S mámou je to jiné. I přes občasné spory jsme vždycky věděly, že tu jsme jedna pro druhou a můžu se na ni spolehnout. Leč všeho dočasu. Měla mozkovou příhodu, následovanou zdravotními komplikacemi neurologického rázu a teď už je z ní malé děvčátko, projevující velkou radost, kdykoli se objevím ve dveřích. Mám to k ní sice přes sto kilometrů, ale jezdím za ní alespoň jednou za měsíc, v létě častěji. Vím, že tyto chvilky jsou čím dál vzácnější, protože nastane čas, kdy jezdit přestanu a zbudou jen vzpomínky.

Monkee

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo sedmnácté hodiny se dnes dozvíte, která z přispěvatelek získala slíbený balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun.

Merci

Reklama