Miluji květiny, asi jako každá žena.
Naposledy jsem dostala květinu na Valentýna - od mé lásky - krásnou orchidej - vydržela přes 14 dní krásná a voňavá.
Někde jsem četla, že "květina z lásky darovaná vydrží déle" - nevím co je na tom pravdy, ale tuhle jsme dali jako kolektiv jedné naší kolegyni k narozeninám krásnou kytici růží (a samozřejmě, že nebyla vůbec levná) a druhý den byla suchá - na troud - a ve váze ještě jedna podobná kytice růží, taky suchá - nemyslím, že bychom kolegyni tak nenáviděli.
Spíš špatný květinář.
Květiny miluji, raději na louce nebo v květináči, řezaných je mi líto.
Nedávno jsem byla se svou láskou v botanické zahradě v Liberci - je sice zima, ale ve sklenících to kvetlo a vonělo (např. orchideje byly nádherné, mají to tam hezky upravené - a vitríny udělané tak, aby si člověk mohl i přivonět) - procházeli jsme různými skleníky podle pásem - paráda, stojí za to, se tam jít podívat.

Škoda, že se nedal koupit alespoň nějaký kaktus nebo sukulent - stánek byl zavřený.
Když jsem byla malá, chodila jsem do botanické zahrady s babičkou - ale občas byl problém, protože babička byla velká milovnice květin a chtěla si odnést nějaký "oplégr" a my ji museli krotit, aby nebyla ostuda - stejně by z toho nic nebylo, ty podmínky jako ve skleníku jim babička ve svém domečku s malými okýnky nemohla dát.
Ale na její zahrádce to všechno kvetlo - od jara do zimy. Začalo to bledulkami, petrklíči, krokusy... a končilo astrami a chryzantémami.

Babička už není mezi námi, ale vždy když vidím hezkou kytku, vzpomenu si na ni - sbírala a sušila i bylinky, dělala pampeliškový med... Zdravím Tě, babičko.

karieristka


Milá karieristko,
my též zdravíme babičku.
K těm odnožím. Mám také jednu kamarádku, kterou v botanických zahradách, a nejen botanických, svrbí prsty... 




Reklama