Ráno jsem se vás ptala, jaká byla ta vaše cesta ke sportu, v kterém jste se našla. Na mou výzvu zareagovala také čtenářka s nickem Claire. A tady je její příběh.

Moje cesta ke sportu nebyla nijak trnitá, ale přímá.. Mamka, táta, bráchové - celá adrenalinová rodina. Tak jakou cestou se vydáte?

Jistě, společnou. Odmalinka jsem měla trénink doma s bráchy v překážkové dráze přes nábytek, honičky po schodech, strkačky, které často bolely. Ve třech letech mne mamka postavila na lyže a vzhledem k nízkému těžišti jsem to dávala v pohodě. Pár kotrmelců jsem brala jako zábavu. Hon pro ujíždějící lyži zase bavil bráchy.

Pak jsem začala chodit na gymnastiku, protože, jak říkali, rodiče, je to základ pro všechny sporty. Pár medailí mám schovaných. Díky vysokému nasazení se mi trochu vybočila páteř - skolioza. Takže jsem začala chodit na plavání. Začala jsem v deseti letech. Tam na mne koukal trenér závodního plavání a už to jelo. Do roka jsem vozila medaile z MČR i ze zahraničí. Plavání mne pohltilo.

  • Maminka chtěla mít konečně holčičku, která bude ,,opravdová.“ a namísto toho jsem měla ramena a svaly větší než bráchové.

Plavání

Mezitím jsme jezdili nadále na hory, hodně lezli, chodili, dobývali vrcholy. To mne bavilo nejvíce. Tam je ten opravdový adrenalin a poté neuvěřitelný pocit blaženosti a euforie.

  • No, mám to po kom dědit, viď maminko?

V současné době studuji VŠ, takže času na sportování mám dostatek. V Alpách jsem byla na studijně - pracovním pobytu letošní zimu a nadchlo mne to tak, že v létě už mám domluvené pokračování. Práce mne tam baví.

A volný čas strávený vysoko v horách? To je prostě nádhera! Zážitků mraky, plno nových přátel z celého světa, zdokonalím se v jazycích....Chce to jen odvahu odjet od rodiny. Bráchové mne nazývají dobrodruhem, rodiče už pouze zvedají obočí, jakmile balím krosnu a chystám se na cesty. Na všechna tahle ,,dobrodružství“ si vydělávám sama. Také si toho považuji. Loni v Norsku jsme málem zůstali kousek pod Jotunheimenem. To mne posunulo dál a už své ,,bláznovství“ držím trochu na uzdě....

Zatím chodím denně běhat, plavu, cvičím, posiluji, učím se na další přijímačky. Mezitím si občas ,,odskočím“ na menší túru a zase se poslušně vracím ke svým povinnostem. Vše vypukne začátkem července!

Claire

Děkujeme za milý příběh i foto. Pohyb je život...

Reklama