Bulvár

Z historických análů drahé maminky


Když jsem si dneska četla, co jste vybraly za téma dne, vzpomněla jsem si na boje. Ano na boje s mojí maminkou ohledně délky mých vlasů a taky na boje mé maminky. Tady máte její vyprávění:

Byla jsem puberťačka a rozhodla jsem se, že si nechám narůst dlouhé vlasy. Pěstovala jsem si ty svoje vlásky, dle naší známé kadeřnice, koňské žíně a byla na ně děsně pyšná. A když už jsem byla ten puberťák, tak mi kromě vlasů rostlo na hlavě i něco jiného než vlasy. Tedy spíše na čele. Žádná paráda to nebyla. Moje maminka rozhodla, že problematické partie čili čelo musí „dýchat“ a tak jsem musela nosit sponečky, aby mi vlasy nepadaly do čela. Bože, jak já byla vzteklá. Připadala jsem si jak debil, promiňte mi to slovo, ale výstižnější jsem nenašla.

Ranní česací rituál vypadal tak, že jsem se učesala, ulízala vlasy nad čelem a sepnula sponkama. Hrůza, brr, děs se mnou cloumá, když si na to vzpomenu. Ale mělo to pokračování. Jen jsem vypadla z baráku, šly sponky dolů z hlavy a putovaly co nejhlouběji do tašky. Při cestě domů putovaly opět, tentokrát opačným směrem.

Časem ofina dorostla a sponky už jsem nemusela nosit, vlásky držely správným směrem a já si docela zvykla, že čelo mám volnější. A dokonce jsem časem začala nosit vlasy stažené do ohonu, úplně bez ofiny a tak moje drahá matinka po x letech boj vyhrála.

S delším vlasy jsem si žila spokojeně dost dlouho. Pak přišel čas, kdy se vdávala moje sestra a já si šla nechat na hlavě udělat něco elegantnějšího než byl můj koňský ohon. Kadeřnice prohlásila, že vlasy mám roztřepené a potřebují pořádný střih a něco na regeneraci. Prohlásila jsem něco v tom smyslu, že když řez, tak radikální a pak jsem jen koukala do zrcadla a pozorovala, jak mi má chlouba padá do klína, na ramena. A do toho klína spadlo i pár slz. Netrvalo to dlouho a já se koukla do zrcadla znovu, tentokrát na hotové dílko. Byla to paráda, byla jsem nadšená. Mělo to šmrnc a hned jsem si připadala líp. Letěla jsem domů, zvědavá co tomu řekne mamka. Zazvonila jsem, mamka otevřela, v tom předsvatebním shonu mě zběžně zkoukla a povídá: „Vy jste určitě od Jirky, že jo? Tak pojďte dál.“ Považovala mne za někoho z příbuzných od mého budoucího švagra. Prostě mě vůbec nepoznala! Když jsem začala protestovat, že jsem její vlastní dcera, tak si mě líp prohlídla a prohlásila, že to je dobrý, že to mohlo bejt horší. Ale myslela to v legraci.

A ještě jednu vzpomínku mám na vlasovou příhodu. Bylo to v době kdy letělo afro. Jistě si na to některé pamatujete. Hlava samá kudrlinka, kam se hrabali černoušci. Taky jsem té módě podlehla a s čerstvě upravenou kebulí běžela na rande. Můj drahý stál už na místě a já si stoupla pár metrů od něj a čekala na jeho výkřiky – jé to je úžasný a tak podobně. Jenže bylo ticho. Můj drahý přítel mne totiž vůbec nepoznal. O svém úmyslu vyměnit svůj koňský ohůnek za vlasový porost ála Afrika jsem ho neinformovala a tak nečekal, že „To“ co čeká o pár metrů dál je jeho drahá. Nepřála bych vám slyšet jeho názor.

Toť záznamy z historických análů mé drahé maminky.

Smajlicka


Milá Smajličko,

ano, pokud proměna, tak ať stojí za to. Občas je to docela příjemný pocit, když vás nejbližší považují za někoho jiného... 
hezký den

   
31.05.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Žábina [*]

    superkarma: 0 31.05.2006, 13:30:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme