Bulvár

Z generace na generaci

Myslela jsem si, že k dnešnímu tématu o zlozvycích ničím nepřispěji. Ne, že bych neměla nějaké neměla, to ne, ty má přece snad každý. Jen se mi s nimi nechtělo chlubit a jejich suchý výčet by vás jistě nezajímal. Pak mě ale přeci jen něco napadlo – malé zamyšlení, o které bych se s vámi ráda podělila.

Zažilo to snad každé dítě – rodiče tak rádi opakují některé věty. Dítěti to příšerně leze na nervy, v duchu přemítá, kdy to zatracené kázání skončí, a slibuje si, že až bude velké, tak nikdy, opravdu NIKDY, tohle svému dítěti říkat nebude.

Jenže co se v mládí naučíš... Znáte to. Najednou máte dítě a říkáte mu přesně tytéž věty, které vám říkali rodiče a které jste nesnášeli.

Já jsem to takhle rozhodně měla a mám. Uvědomila jsem si to až teď, v době, kdy se z rozkošně žvatlajícího batolátka vylouplo dítě s výmluvností právníka či podomního prodejce, a které mlčí, jen když spí. Děti často napodobují chování svých rodičů. Netrvalo příliš dlouho a já od toho našeho prtěte začala slýchat věty, které sama říkám a které jsem kdysi nenáviděla.

Zatím ještě nepřišel „nejtěžší kalibr“. Zatím jsou ty větičky celkem roztomilé. Posuďte sami: Zrovna mám rozdělanou nějakou práci, od které nemůžu ihned odejít. A to mé rozkošné stvoření se (jak jinak) začne právě v tuhle chvíli něčeho domáhat. Trpělivě vysvětluji, že teď to nejde, za chviličku, prosím počkej, ... Ale nepomáhá to. Prtě odmítá čekat a chce vyhovět hned. A protože se tak neděje, naštvaně dupne nožičkou, prohlásí „Mám toho plný zuby!“ a všechny ty přeplněné zoubky vám ukáže. :)

Vím ale, že za čas to již úsměvné nebude. Za čas bude moje dítě prožívat to stejné, co jsem kdysi prožívala já sama. Bude mě nesnášet a bude si slibovat, že tohle svým dětem nikdy, opravdu NIKDY, neřekne. Pokud s tím já teď, právě v tuhle chvíli, něco neudělám. Pokud si na to nezačnu dávat pořádný pozor. Pokud s dítětem nezačnu jednat s větším respektem, s větší trpělivostí. Je jen na mě, zda se mi podaří přetnout přenášení těchto vět z generace na generaci.

Možná i vy máte v rodině nějaké takové větičky. Možná i vy je říkáte svým dětem. Je to zlozvyk, se kterým je třeba se poprat. Já jsem už začala. Co vy? Přidáte se?

Text nebyl redakcí upraven.

Každý z nás má svůj zlozvyk. Dnes se můžete svěřit ostatním, protože právě o zlozvycích si celý den povídáme. Napište nám o tom svém. O tom, jak vás (ne)trápí, zda vás nějak omezuje, nebo na vás naopak není vůbec znát. Napište nám o svém odvykání kouření, zda se vám to povedlo, či nikoli. Vzpomínáte si na nějaký hodně neobvyklý zlozvyk? Měla jste nějaký, který jste se odnaučila? Napište nám, jak jste toho dosáhla. Jaký zlozvyk má váš partner či vaše děti? Připadá vám to roztomilé, nebo vás to vytáčí? A jak se staví vaši blízcí k tomu vašemu?

Na vaše příspěvky k tématu zlozvyky bude ve virtuální poštovní schránce číhat redaktorka Eva. Pište na již notoricky známou adresu

redakce@zena-in.cz

Došlá psaníčka budeme v průběhu dne zveřejňovat a ty nejzajímavější samozřejmě nemine zajímavá odměna.

   
03.12.2009 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] malvina [*]

    Sml16já nesnášela  u rodičů doma,  jednu  větu,:zhasínej světlo,kdo to má platit ty účty za elektriku?Ted  to opakuju zas já ve svojí rodině.Sml16

    superkarma: 0 03.12.2009, 17:17:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme