Milé ženy-in, tohle bude asi pohled tak trochu „z druhé strany barikády“.

S „charitou“ jsem se kupodivu setkávala vždy více na straně těch  „vybírajících“. Bylo mi asi 13, když jsme ve skautu organizovali sbírku na pomoc ukrajinské vesnici Koločavě – sbíralo se oblečení i peníze a naši lidi dohlédli na to, aby se všechno na místě rozdělilo a předalo – tehdy tam někdo z nich měl kontakty, a právě proto jsme věděli, že věci jsou tam potřeba. Vzhledem k tomu, že to bylo asi v roce 1992, byli jsme na Vsetíně opravdu první vlaštovkou podobných sbírek a lidé byli hodně štědří. Připadalo mi normální vybírat na lidi, kteří to potřebují, a naštěstí mi to zůstalo do dneška (teď už ale pobíhání s pokladničkou nechávám mladším). S tím rozdílem, že dnes už rozlišuji jednotlivé akce i jako dárce, zajímá mne, kam peníze jdou, kdo je organizátor, zda se dozvím o výsledku apod.  A připadá to normální i většině mých známých (nedávno třeba pár z nich osvojilo na dálku africkou holčičku a každý přispívá částkou podle svých možností). Samozřejmě – lepší by bylo mít takový sociální systém, aby sbírky nebyly potřeba, ale situace je, jaká je, a lepší darované peníze než žádné.

Skauti většinou připadají všem organizátorům sbírek jako vhodní „spolupracovníci“, mají totiž k dispozici malé „vyběrače“ (většinou více motivované než děti ze škol), které si dokáží dobře zorganizovat. Na vlastní pěst jsme toho už moc nevybírali, ale v průběhu let jsme měli možnost podílet se na celé řadě větších akcí – ať už to byl Květinový den (proti rakovině), Srdíčkový den (chráněné bydlení pro děti z pěstounské péče), Tříkrálová sbírka, Kapka, spolupráce s Charitou nebo Adrou nebo sbírka Postavme školu v Africe.
 
U charitativní akce „Kapka“ (www.skaut.cz/kapka) bych se trošku zastavila, abych trošku popsala, jakým způsobem organizace jednoho dne sbírky v menším městě probíhá. Abych nezapomněla – Kapku organizují skauti pro Nadaci pro transplantace kostní dřeně a peníze v ní vybrané putují zejména na podporu registru dárců dřeně. Nejedná se o „Kapku naděje“, i když název je podobný, získané prostředky však mají podobný účel. Sbírka je to netradiční – účastní se jí starší děti od 14 let, které jeden víkend v červnu umývají na benzínkách okna autům, a za to vybírají peníze. Prostě „něco za něco“, i když někdy ta skla nejsou ani po tom umytí úplně nejčistší a řidiči možná nadávají, že měli dát raději peníze a rychle ujet (prosím, promiňte, nejsme profíci :-).

A co to obnáší pro mne? Přihlásíte se na akci. Informujete skauty. Oslovujete děcka. Obejdete všechny benzínky v okolí a téměř na kolenou prosíte jejich vedoucí o umožnění akce. Pak ještě jednou, aby vám to potvrdili. Pak znovu za skauty, znovu přemluvíte děti, uděláte jejich seznam. Mezitím komunikujete s Nadací, hlásíte počty dětí, počty benzínek, počty letáků a počty triček. Maily se ztratí někde na síti, tak ještě jednou. Běžíte na Městský úřad nahlásit akci. Píšete do několika novin, aby vám akci zpropagovali. Od vzteklé sousedky převezmete ohromný balík obsahující trička, letáky a pokladničky. Pokladničky jdete na úřad zapečetit. Dětem rozdáte omluvenky do školy, zjistíte, že polovina jich nemůže a sháníte další „dobrovolníky“. Dokoupíte stěrky, kýble, rozdáte trička (to nevadí, že je to jen velikost XXXXL, i tak jim sluší...) a akce může začít...  Samotná akce většinou kupodivu proběhne bez větších problémů (jen někdy se třeba na benzínce změní šéf a ten nový najednou nic o dohodě neví, někdy jsou dobrovolníci promoklí, jindy mají úpal, vždycky mají hlad a nic si s sebou nevzali ...). Takže po ní už stačí jen vyzvednout autem lidi z benzínek, posbírat pokladničky a hlídat je do pondělí jako oko v hlavě, posbírat kýble a stěrky a někam je uklidit, aby se zas příští rok našly, pokladničky donést na úřad, rozpečetit, hodinu počítat a pak počítat ještě jednou, protože mezisoučty nevyšly... no a pak donést peníze do banky, nechat se probodnout pohledem bankéře, který počítá mince, ale zejména čelit velice nepříjemným lidem v řadě za vámi, zejména, když je v provozu jen jedna pokladna. Ale už to končí. Potvrzení z banky donesu zase na úřad, podepíšu poslední papíry, všechno to pošlu nadaci, novinám oznámím, jak to dopadlo, a můžu si dát kafe. Nebo delší dovolenou :-).

Vím, že můj příspěvek už začíná být dlouhý, ale ještě jednu věc si neodpustím. Samozřejmě nikoho nenutím, aby dával při sbírkách peníze, je to každého věc (i když to zamrzí, když nás někdo hnusně odpálkuje) a u každého je finanční situace jiná. Pomoct ale můžete řadou dalších způsobů – zapojit se jako dobrovolník do jakékoliv podobné akce (co takhle ušít panenku pro Unicef – www.unicef.cz -  nebo třeba darovat krev nebo kostní dřeň. Toho posledního se řada lidí bojí, přitom ale něčím tak jednoduchým můžete zachránit  život. Já osobně se bohužel ze zdravotních důvodů přihlásit nemůžu, ale vás by mohla zajímat tato stránka - www.kostnidren.cz.

Fialinka


Děkujeme za krásný příspěvek i za nádherné fotky!

Takových příspěvků a hlavně takových lidí jen víc a houšť a větší kapky :)!

Jaké jsou Vaše zkušenosti s charitou? Ty dobré nebo ty špatné? Kdo si myslíte, že si pomoc zaslouží a kdo ne? Jak reagujete na různé druhy výběru finanční pomoci? Obtěžují Vás?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama