Bulvár

Z druhé strany barikády

Milé ženy-in, tohle bude asi pohled tak trochu „z druhé strany barikády“.

S „charitou“ jsem se kupodivu setkávala vždy více na straně těch  „vybírajících“. Bylo mi asi 13, když jsme ve skautu organizovali sbírku na pomoc ukrajinské vesnici Koločavě – sbíralo se oblečení i peníze a naši lidi dohlédli na to, aby se všechno na místě rozdělilo a předalo – tehdy tam někdo z nich měl kontakty, a právě proto jsme věděli, že věci jsou tam potřeba. Vzhledem k tomu, že to bylo asi v roce 1992, byli jsme na Vsetíně opravdu první vlaštovkou podobných sbírek a lidé byli hodně štědří. Připadalo mi normální vybírat na lidi, kteří to potřebují, a naštěstí mi to zůstalo do dneška (teď už ale pobíhání s pokladničkou nechávám mladším). S tím rozdílem, že dnes už rozlišuji jednotlivé akce i jako dárce, zajímá mne, kam peníze jdou, kdo je organizátor, zda se dozvím o výsledku apod.  A připadá to normální i většině mých známých (nedávno třeba pár z nich osvojilo na dálku africkou holčičku a každý přispívá částkou podle svých možností). Samozřejmě – lepší by bylo mít takový sociální systém, aby sbírky nebyly potřeba, ale situace je, jaká je, a lepší darované peníze než žádné.

Skauti většinou připadají všem organizátorům sbírek jako vhodní „spolupracovníci“, mají totiž k dispozici malé „vyběrače“ (většinou více motivované než děti ze škol), které si dokáží dobře zorganizovat. Na vlastní pěst jsme toho už moc nevybírali, ale v průběhu let jsme měli možnost podílet se na celé řadě větších akcí – ať už to byl Květinový den (proti rakovině), Srdíčkový den (chráněné bydlení pro děti z pěstounské péče), Tříkrálová sbírka, Kapka, spolupráce s Charitou nebo Adrou nebo sbírka Postavme školu v Africe.
 
U charitativní akce „Kapka“ (www.skaut.cz/kapka) bych se trošku zastavila, abych trošku popsala, jakým způsobem organizace jednoho dne sbírky v menším městě probíhá. Abych nezapomněla – Kapku organizují skauti pro Nadaci pro transplantace kostní dřeně a peníze v ní vybrané putují zejména na podporu registru dárců dřeně. Nejedná se o „Kapku naděje“, i když název je podobný, získané prostředky však mají podobný účel. Sbírka je to netradiční – účastní se jí starší děti od 14 let, které jeden víkend v červnu umývají na benzínkách okna autům, a za to vybírají peníze. Prostě „něco za něco“, i když někdy ta skla nejsou ani po tom umytí úplně nejčistší a řidiči možná nadávají, že měli dát raději peníze a rychle ujet (prosím, promiňte, nejsme profíci :-).

A co to obnáší pro mne? Přihlásíte se na akci. Informujete skauty. Oslovujete děcka. Obejdete všechny benzínky v okolí a téměř na kolenou prosíte jejich vedoucí o umožnění akce. Pak ještě jednou, aby vám to potvrdili. Pak znovu za skauty, znovu přemluvíte děti, uděláte jejich seznam. Mezitím komunikujete s Nadací, hlásíte počty dětí, počty benzínek, počty letáků a počty triček. Maily se ztratí někde na síti, tak ještě jednou. Běžíte na Městský úřad nahlásit akci. Píšete do několika novin, aby vám akci zpropagovali. Od vzteklé sousedky převezmete ohromný balík obsahující trička, letáky a pokladničky. Pokladničky jdete na úřad zapečetit. Dětem rozdáte omluvenky do školy, zjistíte, že polovina jich nemůže a sháníte další „dobrovolníky“. Dokoupíte stěrky, kýble, rozdáte trička (to nevadí, že je to jen velikost XXXXL, i tak jim sluší...) a akce může začít...  Samotná akce většinou kupodivu proběhne bez větších problémů (jen někdy se třeba na benzínce změní šéf a ten nový najednou nic o dohodě neví, někdy jsou dobrovolníci promoklí, jindy mají úpal, vždycky mají hlad a nic si s sebou nevzali ...). Takže po ní už stačí jen vyzvednout autem lidi z benzínek, posbírat pokladničky a hlídat je do pondělí jako oko v hlavě, posbírat kýble a stěrky a někam je uklidit, aby se zas příští rok našly, pokladničky donést na úřad, rozpečetit, hodinu počítat a pak počítat ještě jednou, protože mezisoučty nevyšly... no a pak donést peníze do banky, nechat se probodnout pohledem bankéře, který počítá mince, ale zejména čelit velice nepříjemným lidem v řadě za vámi, zejména, když je v provozu jen jedna pokladna. Ale už to končí. Potvrzení z banky donesu zase na úřad, podepíšu poslední papíry, všechno to pošlu nadaci, novinám oznámím, jak to dopadlo, a můžu si dát kafe. Nebo delší dovolenou :-).

Vím, že můj příspěvek už začíná být dlouhý, ale ještě jednu věc si neodpustím. Samozřejmě nikoho nenutím, aby dával při sbírkách peníze, je to každého věc (i když to zamrzí, když nás někdo hnusně odpálkuje) a u každého je finanční situace jiná. Pomoct ale můžete řadou dalších způsobů – zapojit se jako dobrovolník do jakékoliv podobné akce (co takhle ušít panenku pro Unicef – www.unicef.cz -  nebo třeba darovat krev nebo kostní dřeň. Toho posledního se řada lidí bojí, přitom ale něčím tak jednoduchým můžete zachránit  život. Já osobně se bohužel ze zdravotních důvodů přihlásit nemůžu, ale vás by mohla zajímat tato stránka - www.kostnidren.cz.

Fialinka


Děkujeme za krásný příspěvek i za nádherné fotky!

Takových příspěvků a hlavně takových lidí jen víc a houšť a větší kapky :)!

Jaké jsou Vaše zkušenosti s charitou? Ty dobré nebo ty špatné? Kdo si myslíte, že si pomoc zaslouží a kdo ne? Jak reagujete na různé druhy výběru finanční pomoci? Obtěžují Vás?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

   
19.12.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [26] Natálka73 [*]

    edith1975: to říkám,ale i to je mi trapné

    superkarma: 0 19.12.2006, 23:12:18
  2. avatar
    [24] fodorka [*]

    Jeste jsem chtela k darovani krve... Ja jsem mela moznost darovat ji asi jenom tri krat, pote si nekdo nekde ve svete rekl, ze vsichni, kdo byli v 1996 ve velke Britanii, Francii a nevim, kde a kdy jeste, nemozou darovat krev kvuli BSE. Ja jsem tam byla a hovezi nejedla, no to nikoho nezajima a krev darovat nesmim, kdyz se priznam, ze jsem tam byla. A jelikoz lhat neumim, vzdy se priznam... Zkousela jsem to na Slovensku, v Australii i v Americe, nikde moji krev nechteli, v Cechach jsem to jeste nezkusila, ale bude to stejny... Ja ale stejne uz krev "nakazenou" darovala 3x a tehdy nikdo nezkoumal, zda jsem nekde byla nebo ne... No nic, musim darovat neco jinyho:-)

    superkarma: 0 19.12.2006, 20:30:24
  3. avatar
    [23] fodorka [*]

    Fialinka, moc zasluzna cinnost! Nejenom ty sbirky, ale i ty deti, ktere takhle naucite zapojit se do dobrovolnictvi a snad jim to zustane dele...

    superkarma: 0 19.12.2006, 20:26:08
  4. avatar
    [22] edith1975 [*]

    manžel přispívá pravidelně, ale vždy jen jednou. Je to nepříjemné, když vás zastaví poněkolikáté jestli něco dáte. Takže myslím, že stačí SLUŠNĚ říct, už jsem přispěla.

    superkarma: 0 19.12.2006, 19:09:54
  5. [21] Natálka73 [*]

    fialinka: jsem ráda že nejsem jediná a určitě nejsem

    superkarma: 0 19.12.2006, 18:17:16
  6. avatar
    [20] fialinka [*]

    Natálka73: máš pravdu, to je nepříjemné, akorát taky nevím, co s tím.. prostě říkám, když někdo osloví mne - nezlobte jsem, ale už jsem přispěla - vždyť to je každému jasné, oni sami ví, kolik jich je. Já bohužel vím, že vybírat peníze takhle není nejlepší způsob na světě, ale prý bylo vyzkoumáno, že je to jediný způsob, jak přispějí obyčejní lidi, které by jinak nenapadlo (a ani by na to neměli) něco sponzorovat, posílat složenky apod. A přispějí překvapivě hodně.

    superkarma: 0 19.12.2006, 14:01:18
  7. [19] Natálka73 [*]

    ano ale když Vás ve městě pobíhá 15 párů a ptají se mě už po 8 jestli dám či nedám a já už dala ,tak už mi to taky není milé a reaguji nééé děkuji,druhý den je zase nějaká sbírka a třetí den zase je toho prostě moc a člověk nemá tolik aby dal každému

    superkarma: 0 19.12.2006, 13:19:14
  8. avatar
    [18] fialinka [*]

    honuska: vím, je to problém, proto vůbec neodsuzuju lidi, kteří nic nedají, problém je jen v tom, jak to řeknou, někdo slušně a někdo pošle ty děcka do p... já sama tady přispívám v podstatě tam, kde mám možnost si to aspoň částečně zjistit. nikdy nevíme přesně, kam finance dorazí, do účetnictví nadací samozřejmě nemáme přístup nikdo, ale jsou tu internetové stránky, výroční zprávy atd. a navíc každá podobná sbírka musí být schválená, nahlášená, ověřená, rozpečeťuje se u městských úřadů. problém je, že děcka většinou nedokáží podat přesné informace, to naštěstí často řeší různé letáčky apod. - bohužel nikdo jiný než ty děcka zas není ochotný vybírat.

    superkarma: 0 19.12.2006, 12:34:06
  9. avatar
    [16] ALUDNEV [*]

    Když někoho potkám vždy něco koupím.

    superkarma: 0 19.12.2006, 11:58:29
  10. avatar
    [15] honuska [*]

    Nemám ráda moc sbírky, kdy na vás "vybafnou" od někud z rohu a chtějí peníze na něco, o čem v daném okamžiku máte minimum informací. A o danné nadaci či charitě neslyšíte celý rok. Upřednostňuji řešení problémů v týkajících známého okolí. Vždyť kdo mi může potvrdit, že sbírka např. na hladovou Afriku není soukromý účet? A nemůže te si to ověřit, zda tam finance dorazily.

    superkarma: 0 19.12.2006, 11:55:05
  11. [14] FAXÍK [*]

    Lidé jsou různí,někteří dají a věří tomu a ty druzí si myslí,že peníze končí jinde než mají,tak nepřispějí.

    superkarma: 0 19.12.2006, 11:50:01
  12. avatar
    [13] _zelvicka_ [*]

    pastel.ka: tak tak, podobných akcí je během roku někdy až příliš. Docela by mě zajímalo, kde ty peníze končí

    superkarma: 0 19.12.2006, 11:47:49
  13. avatar
    [12] pastel.ka [*]

    Každoročně kupuji srdíčka a žluté kytičky.Jen si někdy říkám, aby ty sbírky nedopadly jako u povodní.

    superkarma: 0 19.12.2006, 11:39:18
  14. avatar
    [11] kouzelnice [*]

    ješět že jsou i hodní lidi

    superkarma: 0 19.12.2006, 11:14:43
  15. [10] jitkamarsalkova [*]

    zajímavý

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:49:29
  16. avatar
    [9] Korina 1 [*]

    Velice mě tento příspěvek dojal.Na různé charity také přispívám buď finančně a nebo nakoupím higienické potřeby atd.a odvezeme to z manželem na červený kříž.

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:31:41
  17. avatar
    [8] vlcice [*]

    Panenku od Unicefu jsme si s přítelem koupili. Šila ji nějaká 11-letá holčička a máme ji vystavenou na poličce.
    Jsem v registru dárce kostní dřeně a bývala jsem i dárcem krve. Pak mi však na transfůzce řekli, že mám malou tělesnou hmotnost a už mne nechtěli. Vážila jsem 48 kg (na 158 cm) a min. hmotnost chtěli 50 kg.
    Pak jsem přibrala, ale pořád jsem byla nemocná (záněty moč. cest) a tak jsem věčně brala antibiotika. Teď už jsem na tom zdravotně lépe, tak uvažuju, že zase začnu.

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:21:56
  18. avatar
    [7] Láska [*]

    Zajímavé čtení

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:20:14
  19. avatar
    [6] pupik paja [*]

    Podle mé zkušenosti , když chodíme s holkama + kočárama a oslovují nás jestli přispějeme tak mi vždy přispíváme a to mateřský příspěvek není zrovna největší a lidé v oblecích (většinou muži ) ne. Hned říkají , že nemají čas a upalují pryč ( zrovna minulý týden se mi to stalo ).

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:13:38
  20. [4] Asdareel [*]

    Ten odkaz na tu kostní dřeň se bude hodit, asi něčím přispěji

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:10:20
  21. avatar
    [3] xjannickax [*]

    zaujalo mě to a četla jsem jedním dechem..takových lidí opravdu víc.

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:10:08
  22. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Kdo chce dát,tak dá,ale když nechce,neměl by být neurvalý.

    superkarma: 0 19.12.2006, 10:03:14
  23. [1] helip [*]

    Pěknej a zajímavej příspěvek!

    superkarma: 0 19.12.2006, 09:54:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme