Sobota
Můj milý deníčku. Je deset hodin ráno a já už vím, jak se v Německu odepisují základní prostředky. Ještě mi do pondělka zbývá přeložit 69 stran.
 
Už jen 67. Jdu si uvařit kafe. Že bych si ho osladila? Ne, dám si ho hořký, protože JÁ MÁM SILNOU VŮŮŮŮLI. Ty vole, sebechvála smrdí.
 
Kočky řvou hlady. Ty nové granule jim nechutnají. No co, mně taky nechutná ta dieta, co jsem si naordinovala. Přece nebudu trpět sama.
 
Vida, tohle slovo není v žádném slovníku. To už je asi páté. Asi to bude nějaké místní specifikum. To zas abych si český překlad vycucala z prstu. Ještě zbývá 65 stran. Začíná mi být špatně od žaludku. Z diety to nebude, to bude z toho překladu.
 
Poledne. Hlady šilhám. Kočky už taky šilhají. U nich to nebude hlady, u nich je to mlsnotou, tak drahé granule jim přece NEmohou NEchutnat. Bože, ta kupa papírů na stole se nějak nezmenšuje. Kolik že mi to zbývá? 59? To nemám šanci do pondělka přeložit! Jdu si dát druhé kafe. A HOŘKÉ!
 
Sobotní polední chvilka sebereflexe: Kdybys nebyla pitomá a líná, mohla sis větší část překladu udělat už v týdnu místo toho lelkování na zahradě. Dobře ti tak!
 
Čas svačinky. Copak tady máme? Uf, zase tvaroh.... Fuj. Nojo, tak pojďte holky a kluci kočičí, už se na vás nemůžu dívat. (To maso jsem měla původně na zítra na oběd.)
 
Ještě 52. Už mám zmáklý proces odepisování nedobytných pohledávek. Jsou to borci, ti Němčouři. Kočky se válejí po gauči a po zemi a chrupou. Bodejť taky ne, když si nacpaly břicha k prasknutí. A já tady suším hubu. Ještě 51. Nenávidím německé účetnictví!!!!!
 
Za chvilku budou zprávy. Venku to vypadá na nějakou burinu. Radši zavřu okna. Kočky jsou všechny venku. Pustím si telku, abych měla aspoň nějakou zvukovou kulisu, jinak mi z toho překladu hrábne. Už jen 39.
 
Co? Co to je? Aha, usnula jsem na stole. Jéžiš, vždyť je teprve třičtvrtě na jedenáct. Venku se čerti žení. Jejda, všechny kočky stepují na verandě a škrábou na sklo. Tak pojďte čičiny moje domů... Kde jsem skončila? Jo, u fakturace. Fuj. Proč já ubohá, nešťastná, osamělá, nemajetná, avšak šlechetná a poctivá atd. atd. nemohu překládat něco inteligentního, třeba detektivky... Tak šup, kolik že mi to zbývá? 36? Já se z toho picnu, to je ale víkend. Dám si panáka a jdu spát. Ráno vstanu už v šest a vrhnu se na to odpočatá. Takhle nemám žádnou produktivitu.
 
Neděle
Zaspala jsem, už je 9 hodin. Ježíš, já ten překlad takhle nestihnu! A to mě ještě čeká struktura účetní osnovy! Vždyť já už jsem všechno z účetnictví zapomněla! Nebudu se stresovat a dám si kafe. A osladím si ho. A třemi lžičkami!!! Stejně mě nikdo nevidí.
 
Už je poledne, to to letí. Teda, v Německu bych pracovat nechtěla. To je samý papír, samé prohlášení, potvrzení, certifikát, schválení, sesouhlasení a čertvícoještě. Mám hlad. Škoda, že jsem to maso dala včera kočkám. Mám hlááááááád. Ještě 28.
 
Jestli se nenajím, umřu hlady a ten překlad nedodělám a ta firma kvůli tomu zkrachuje. To jim nemůžu udělat.
 
Asi jsem tu tabulku čokolády neměla sežrat celou najednou. Ale třeba to tělo jednorázově rychle odbourá, když jsem to jednorázově rychle spráskla, ne? Budu muset babičce koupit novou, když jsem jí tuhletu, co jsem jí chtěla dát k svátku, zdlábla. Neboj, babi. Vím, že jsi nikdy neměla ráda Němce. Taky je nemám ráda. A jejich účetnictví už vůbec ne.
 
Večerní zprávy. Mám v sobě dvě tabulky čokolády a čtyři panáky. Ještě 10 (stránek, ne panáků). Jsem veselé mysli, konec se blíží. Ach, já jsem tak šikovná, chytrá, brilantní a rychlá překladatelka!!!
 
Půlnoc. Hurá! Jdu spát. Zítra dopoledne zvládnu korekturu a můžu jít klidně požádat o místo do účtárny na ministerstvu. Ti by čubrněli, jaké hluboké znalosti jsem získala za dva dny. Akorát musím dneska koupit novou flašku Ferneta a tři nové čokolády pro děti a babičku, co jsem zlikvidovala. Na váhu radši nepolezu. A dieta je zase v háji!
 
Kadla
Ani nevíte, jak jste mě potěšila. Vždycky jsem myslela, že jsem jediná, kdo ve stresu před urávěrkou v pozdních nočních hodinách bloumá bytem a sežere, na co přijde. :-)))
 
 
 
 
 
Reklama