Reklama

Čtenářka malinke-kote přispěla k dnešnímu tématu dne příběhem o své dějepisářce, která ji málem nechala propadnout z dějepisu v posledním roce základní školy.

Přeji všem krásný pracovní den,
 
rozhodla jsem se dneska přispět svým příspěvkem, který mě opravdu zaujal. Vzpomínka na základní školu je krásná. Jaký vlastně byl můj nejoblíbenější předmět? Do školy jsem chodila ráda, ale hlavně jsem tam chodila proto, že mě nejvíce bavila matematika. Ústupem času mě bavila čím dál víc. Dokonce jsem ve třídě pomáhala ostatním studentům, vysvětlovala jim princip příkladů, vždycky se na mě obrátili s příkladem, který neuměli vyřešit. Já jim samozřejmě ráda pomohla a vysvětlila, jak se to musí vše počítat.
 
Sice mě matematika dost bavila, ale co mě na ní nebavilo byla geometrie. To nebylo nic pro mě. Postupem času jsem došla do deváté třídy a rodiče si myslely, že půjdu na matematickou školu. Samozřejmě jsem odmítla, protože představa, že na té škole budu muset mít také fyziku a chemii jsem si to opravdu hodně rychle rozmyslela.
 
Když si vzpomenu na učitelku, kterou jsem opravdu nesnášela, tak mi naskakuje husí kůže. Dostali jsme jí v deváté třídě základní školy na dějepis. Ten mi opravdu nešel. Měla jsem zdravotní problémy a tak jsem často chyběla. Ona si na mě kvůli tomu zasedla, jako kdybych nechtěla chodit na její hodiny. Samozřejmě jsem ale zato nemohla. Neustále mě zkoušela, i když jsem chyběla a ze dne na den si nedoplnila látku. Takže si umíte představit, jaké známky následovaly. Ano, samé pětky a tak mě nechtěla pustit dál. Nakonec to vše dopadlo dobře a já dostudovala základní školu, i když v prvním pololetí s pětkou a v druhém se čtyřkou.
 
Měla jsem hlavně strach, že mě nevezmou na střední školu kvůli této známce. Naštěstí na známku z dějepisu nekoukali. Matematiku jsem měla ráda i na střední škole. Prospívala jsem tam dobře, že mě poslali na matematickou soutěž. Sice jsem neuspěla, ale byla jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit.
 
Na střední škole mě ale nejvíce zaujali dva předměty více než matematika i když jsem neustále někoho doučovala. Které to vlastně byly? Hlavně účetnictví a odborná praxe, kde jsme celých 8 hodin psali na stroji a na počítači. Postupem času jsem se tak hodně zlepšila s úhozami, že jsem jezdila i na tyhle soutěže kde jsem se umisťovala na opravdu krásném místě, i když ne mezi prvních 10ti. Kdo by se tam také dostal, když studenti z obchodní akademie měli ještě více úhozů než já.
 
Na střední škole jsem si také oblíbila nejvíce učitelku z českého jazyka. Hodně mi pomáhala a já postupem času pomáhala jí, i když jsem ze střední školy už odešla tak se scházíme, abych jí mohla pomoci s pracemi na počítači. Bohužel s ním neumí pracovat, takže jí vlastně připravuji pro studenty prospekty k českému jazyku.
 
Když jsem nastupovala na střední školu, tak jsem vlastně nevěděla, co ve skutečnosti chci do budoucna dělat. Nastoupila jsem tam proto, že tam šla i moje starší sestra. Když uběhli tři roky, uvědomila jsem si, co vlastně chci dělat a tak jsem si udělala ještě nástavbu, abych měla i maturitu a ne jenom výuční list. Když jsem dostudovala dva roky nástavby, tak jsem si řekla, že  budu dál následovat svojí sestru, protože mě škola opravdu baví. Takže jsem teď momentálně ve třetím ročníků na vyšší škole, který budu letos v květnu ukončovat.
 
Do žádné jiné školy se už nechystám a tak se těším až budu moc chodit do práce a vydělávat peníze. Přeci jen už bydlím s přítelem, takže bych si ani další školu nemohla dovolit. Nechci, aby nás oba živil jenom on.
 
Přeji všem zbytek krásného pracovního dne
 
malinke-kote
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji malinke-kote za váš dnešní příspěvek. Na rozdíl od vás mne dějepis bavil. Užíval jsem si historky z bojů, příběhy slavných vojevůdců atd. Co mne nebavilo, bylo memorování historických dat. U tabule jsem barvitě popisoval, co se komu stalo, kdo s kým koho přepadl, ale kdy to bylo, to se učitelka nikdy nedozvěděla. Ještě že existovaly taháky…


Téma dnešního dne zní: Můj nejoblíbenější předmět ve škole

s podtitulem: vzpomínka na pana učitele(ku)

A abychom to téma trochu rozvinuli, nemusíte psát jen o kladném panu učiteli(ce), můžete přidat i vzpomínku na toho „zlého“ (zlou).

Škola je v plném proudu, vraťme se tedy do ní na chvilku i my. Alespoň ve vzpomínkách.

  • Jaký byl ve škole váš nejoblíbenější předmět?
  • Ať už na základní, střední, nebo vysoké
  • Vzpomenete ještě někdy na svého pana učitele(ku)?
  • Ať už v dobrém, nebo ve zlém
  • Ovlivnil nějak váš život váš nejoblíbenější předmět ve škole?
  • Vybrala jste si podle něho i své budoucí povolání?
  • Mají to dnes děti ve škole těžší?
  • A učitelé?

Vzpomínejte a pište, téma je to široké – a krásné.

Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu: redakce@zena-in.cz

Jednu z žaček nebo studentek odměním dvěma velmi zajímavými knihami:

Erich von Däniken / Strategie bohů - Osmý div světa

kniha

P. Lamposová, Lena K. Swanbergová / Můj život se Saddámem Husajnem - Ve stínu obávaného diktátora

knihaaadve