Bulvár

Z Bělé až do Bruselu

Olgu Schmalzriedovou, předsedkyni krajanského spolku Beseda Volnost v Belgii, učitelku češtiny a maminku čtyř dětí znám 30 let. Společně jsme odmaturovaly, společně nejen studovaly na vysoké škole ale taky dvojhlasně zpívaly v tanečním studentském souboru. Olinka byla odjakživa to, čemu se říká „holka do nepohody“. Milá, usměvavá, přátelská. Pracovitá a čestná (neberte to jako frázi, ale fakt). Ochotná pomoci, když to bylo třeba, vstřícná. Prostě skvělá kamarádka. A i když se po studiích naše cesty rozešly, věděly jsme o sobě, o tom, jak nám přibývají děti i vrásky.

Když jsem jí navrhla, že s ní udělám rozhovor pro Ženu-in, projevila trochu obavy: „Se mnou? Vždyť na mně není nic zajímavého.“ Myslím, že neměla pravdu. Ostatně, posuďte sami.

 

Jak vlastně začala tvoje cesta z východočeské Bělé „do Bruselu“?

 

S trochou nadsázky bych mohla říci, že za všechno může porucha na tatínkově wartburgu. Kvůli ní jsem koncem léta 1977 nestihla letadlo do Moskvy, a když jsem se tam konečně dostala, musela jsem v letištní hale pro změnu čekat na volný spoj do Volgogradu (tam jsem studovala angličtinu a ruštinu). Čekání bylo nekonečné. A pak si ke mně přisedl neznámý muž. Fascinovalo jej, že píšu dvacetistránkový dopis (rodičům) malinkým písmem do miniaturního bloku. Mě zase udivilo, že ač je Američan, mluví plynule několika jazyky, a dokonce poznal, že já mluvím česky. Tehdy jsem to považovala za náhodné setkání dvou lidí na letišti, jakých se zažije spousty. Nepřeskakovaly jiskry, žádná láska na první pohled, alespoň z mé strany určitě ne. Dnes jsem s tímhle cestujícím z moskevského letiště už více než 20 let, máme čtyři děti a já vím, že tatínkovo porouchané auto mi přivedlo do cesty nejlepšího muže mého života. Také už věřím přísloví, že „něco zlého je vždycky k něčemu dobré“, musíme však být trpěliví a nechtít pozitivní výsledek hned!

 

Vzhledem k tvé nechuti žít v USA jste zakotvili v Evropě.

 

Ano, do Belgie jsme přišli z Rakouska v lednu 1987. Měli jsme dvě malé děti (3 a půl a 1 a půl roku, další dvě děti se nám narodily v Belgii). Usídlili jsme se ve Valonském Brabantsku, asi 20 km jižně od Bruselu, hned za proslulým Waterloo. Pro rodinu s dětmi je lepší bydlet mimo Brusel.

 

Můj muž často cestoval, byla jsem tedy hodně sama, neuměla jsem francouzsky a málokdo kolem mě ovládal dostatečně angličtinu či němčinu. Neuměla jsem jezdit autem, neznala žádné krajany. Bylo to docela krušné období, protože tenkrát se ani do Československa (a pro mě vlastně domů, protože jsem nikdy jiné občanství než československé neměla) nedalo jezdit jen tak, kdykoliv jsme si vzpomněli.

 

Pak se z tebe místo profesorky angličtiny a ruštiny stala žena v domácnosti.

 

Následujících 14 let jsem se věnovala svým dvěma synům a dvěma dcerám, učila je všemu, čemu jsem je naučit mohla, hlavně však, aby byli slušnými lidmi, aby měli lidi rádi. Byla jsem a pořád zůstávám „taxikářkou“ svých dětí (rozvážím je do škol a kroužků) a učitelkou (že budou děti mluvit česky jsem považovala za samozřejmé), kuchařkou a cukrářkou (po českých buchtách se moje rodina, krajané i sousedé mohou utlouct). Prostě ta tradiční česká máma!

 

Jazykové vybavení mohou naše děti tvým dětem jen závidět.

 

Děti mluví stejně dobře česky jako anglicky, když přišly do školky, naučily se stejně samozřejmě francouzsky. S jazykovou výchovou je třeba začít v ranném dětství: co je do 12 let zábavou a hrou, je potom spíš dřina. Říkám svým dětem, že tyto tři jazyky dostaly do vínku jako dárek, s tím se chlubit nesmějí. Ve škole se však musí učit ještě nizozemsky, případně i španělsky.

 

Ale nakonec jsi přece jen začala učit.

 

Od roku 1997 učím český jazyk na večerních kurzech na Vysoké škole pro překladatele a tlumočníky, od minulého roku pak i v dalších kurzech. Pro mě je to krása učit někoho své nádherné, ale těžké mateřštině. Pro ně často veliká dřina! S humorem, s láskou a s dobrou vůlí jde ovšem všechno líp. Snažím se, abych je neučila jen správně česky mluvit a psát, ale podnítila v nich i lásku k našemu národu a kultuře.

 

A jak ses stala předsedkyní krajanského spolku?

 

Předsedkyní jsem od března 1999 (předtím rok místopředsedkyní). Ke krajanům jsem se propracovávala dlouho. Byla jsem legálně vystěhovaná a myslela si, že mě nebudou mezi sebe chtít. Zpočátku (asi od roku 1988), jsem chodila s dětmi jen na Mikuláše, pak i občas sama na schůzky, (bála jsem se nechat hlídat děti, dokud neuměly francouzsky, někým, kdo jim nerozumí, platit hlídání je navíc dost drahé).

 

Po roce 1990 se hodně mladších krajanů vrátilo domů, ve spolku zbyli jen staří lidé, už jej ani neměl kdo vést. Vzala jsem si to tedy na starost, připadalo mi, že by byla škoda, kdyby se spolek rozpadl..

 

Dnes sice lidé spolek nepotřebují tak jako dřív, přesto je pro starší lidi leckdy jediným pojítkem s rodnou zemí, pro nově příchozí (a těch je nyní díky evropským institucím a mezinárodním firmám spousta) je zase pomocníkem při rozhlížení se v novém prostředí. Hlavně mladé ženy s dětmi oceňují, že je tu někdo, na koho se mohou obrátit se svými starostmi. Dnes čítá spolek kolem 80 členů a mnoho přátel. Mikuláš pravidelně  naděluje balíčky 50 dětem, na barbecue v červnu a září se obvykle sejde 50–70 krajanů. A to mě velmi těší! Letos jsme dostali ocenění Gratias Agit.

 

Co je to za ocenění?

 

Je to cena udílená Ministerstvem zahraničních věcí od roku 1997. Je určena jak krajanům, tak cizincům, kteří se nějakým způsobem zasloužili o dobré jméno České republiky ve světě. Jejími držiteli jsou mimo jiné Meda Mládková z USA nebo Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Letos ji získal například publicista a kritik Antonín J. Liehm nebo básník František Listopad. Z cizinců překladatel a bohemista z Velké Británie Robert Pynsent. Oceněny letos byly i tři spolky, mezi nimi i náš krajanský spolek Beseda Volnost v Belgii, který letos v únoru oslavil rovných 100 let!

 

Děkuji Ti za rozhovor a přeji ti, aby tě ani v budoucnu neopouštěl tvůj nakažlivý optimismus a radost ze života. To ostatně přeji i nám všem!

 

A ještě douška na závěr:

 

Paní Olga Schmalzriedová při slavnostním udílení ceny Gratias Agit  v Černínském paláci řekla:

 
“Z různých důvodů a v různých dobách jsme opouštěli naši drahou zem. 
Neodcházeli jsme s prázdnou, v našich srdcích jsme si odnášeli kus domova. 
Vytvářeli jsme jakési malé české ostrůvky v dalekých i blízkých končinách 
a pěstovali jsme české tradice, mluvili jsme naší rodnou mateřštinou, 
někdy jadrnou, jindy něžnou, ale vždycky krásnou.“
 
                           
   
06.10.2004 - Společnost - autor: Mirka Kožušková

Komentáře:

  1. avatar
    [13] mirrea [*]

    Lenkalara: a víš, že ji peču každou neděli? a moje kraviny fakt radši nečti, nerada bych ti způsobovala trauma

    superkarma: 0 10.10.2004, 08:18:03
  2. avatar
    [11] mirrea [*]

    pohodova: Jen ten kdo Olgu zná, ví. Děkuju

    superkarma: 0 07.10.2004, 13:21:37
  3. avatar
    [10] pohodova [*]

    Lenkalara:

    NENI; Ona fakt dela hodne a je nezistna...... to je to!

    superkarma: 0 06.10.2004, 23:14:03
  4. avatar
    [8] mirrea [*]

    evusche: to máš z toho, že čteš, co tam není kdepak je v upoutávce o hodné holce?

    superkarma: 0 06.10.2004, 16:15:29
  5. avatar
    [7] pohodova [*]

    Myslim samozrejme BESEDU...ale jinak jsi vazne "tahounka" mila holka

    superkarma: 0 06.10.2004, 13:08:17
  6. avatar
    [6] pohodova [*]

    Gratuluji Olinko!!!!!!!!!!!ale je tam jeste hodne prace... co. Chtelo by to prece jen trosku omladit !

    superkarma: 0 06.10.2004, 13:06:32
  7. avatar
    [5] evusche [*]

    Ježiši, já myslela že je to o Olince z filmu Nuda v Brně
    Teda né že by ta zmíněná paní Olga byla taková, ale ta upoutávka: Olinka je hodná holka.....

    superkarma: 0 06.10.2004, 12:49:14
  8. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    mirrea: tak to jo

    superkarma: 0 06.10.2004, 07:57:32
  9. avatar
    [2] mirrea [*]

    no samozřejmě, To je její maminka. Redakce, prosím opravte!!!!

    superkarma: 0 06.10.2004, 06:49:40
  10. avatar
    [1] Dudlajlama [*]

    Tohle neni rejposeni, clanek je zajimavy, jen mi nesedi to ilustracni foto k te pani, predstavuji si ji jako pani zhruba kolem ctyricetipeti let

    superkarma: 0 06.10.2004, 03:46:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme