Konečně jsem vypadla z pracovního kolotoče a udělala si čtyři dny volna. Odjeli jsme naším Saabem s počasím skoro letním na výlet do Třeboně. Na kola a na festival animovaných filmů. Jaká je na festivalu atmosféra? Kolik je tam lidí? Jaké jsou filmy a soutěže?

V pátek večer mě naprosto oslnil již podruhé shlédnutý celovečerní film z dílny Nicka Parka Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka, který bylo možné shlédnout v Třeboni na náměstí. Moc jsem se proto těšila na sobotní sérii krátkých dílů legendárního Wallace a Gromita. V přeplněném sále byl člověk rád i za úzký průhled skrz čupřinu diváka před vámi nebo stání na jedné noze. (To je tak, když si člověk pořídí akreditaci a pak jde do kina na poslední chvíli...) Smysl pro gag, akční scény a k dokonalosti přivedené grimasy psa Gromita, který je vždy o krok napřed před svým pánem, situační humor a vygradovaný příběh, to vše člověk pohromadě obtížně hledal v řadě jiných festivalových projekcí. Série britských filmů byla pro mě tou nejsilnější v kramflecích.

Nejméně přesvědčivě na mě působily 3D počítačové filmy. Jako by se tvůrci spíš snažili teprve přijít na všechny možnosti, které jim tato technika poskytuje. Spousta filmů ve mně budila dojem domácích cvičení. U některých chyběl nápad, u jiných příběh a všude mi scházel pocit z fyzické práce se scénou, z pohybování fugurkami nebo pauzákem. Výjimkou byla Mrtvá nevěsta Tima Burtona, která se objevila na plátně Masarykova náměstí v sobotu večer. Ta nepostrádala příběh, nápad, vtip ani napětí. Možná by stálo za to jmenovat ještě Život mima ze soutěžních krátkých snímků. (Mim dostane na svém vystoupení infarkt a je převezen do nemocnice, kde mu pomáhají lékaři - k jeho smůle také mimové. Na sále je proto všechno jenom mimická hra. O život...)

Více o filmech ZDE.

K filmům patří řada doprovodných programů, např. workshopy animace, seminář o animaci s dětmi, výstava ilustrátorů a animátorů, projekce 3D stereoskopických filmů (viz. filmy typu kina Imax - dost mě to zklamalo, a to jsem si ty brejle fakt nasadila!). k dispozici jsou též filmové noviny denně informující o aktuálním dění festivalu, změnách programu, přinášející rozhovory se zajímavými hosty a vše doplňuje jak jinak než kreslený vtip Hibi a Máry:

V okolí je ideální prostor pro cyklovýlety. Přestože tras je v okolí spousta, měli jsme na těch frekventovanějších problémy se špunty velkých skupin pomale jedoucích nebo postávajících cyklistů. Kochat se krajinou ve větším počtu naráz je prostě u Třeboně potíž...

V přilehlé Břilici se dala v neděli stihnout místní pouť s tradičními atrakcemi a cukrovou vatou.

 

V akreditačním centru na zámku mladé dámy ochotně každému poskytují od rána do večera potřebné informace. Dá se tu pořídit řada materiálů k Anifestu, noviny a třeba i tričko. Do centra festivalového dění se dostanete velmi snadno. Stačí sledovat festivalové Áčko, které vám ukazuje cestu. Jedno se vznáší na vzducholodi přímo nad náměstím.

Festivalová atmosféra v Třeboni je příjemná a počtem účastníků bude letos zřejmě rekordní. Řada návštěvníků si vybrala stejný model jako my: dopolední cyklista - odpolední tleskající divák. Přesto, že účast je veliká, na festival přijeli především mladí lidé. Proč, ptám se? Pro starší už animované filmy nejsou?

  

 

 

 

 

 

A vy jste tam byli? Co se líbilo vám? Nebo se tam chystáte až příští rok? Někoho snad animované filmy nebaví vůbec? 

Zdroj filmových fotografií: Materiály Anifestu

Reklama