Cestování

Wádí Rum: asijský pouštní ráj

Představujete si poušť jako velkou písečnou rovinu? Ve Wádí Rum rychle zjistíte, že se mýlíte. Ve zdejší poušti totiž můžete najít tisíce barev, obrovské hory, hluboké kaňony a čas od času i nějakou tu květenu. Zajeďte se podívat...

Je něco málo po poledni, když procházím bílou branou z Izraele do Jordánska. Bráně vévodí obří obraz současného jordánského krále Abdullaha II. a nápis Welcome to Jordan. Typ krajiny se oproti Izraeli, odkud jsem přijela, příliš nemění. Poušť vede naši výpravu nejprve do přístavního města Akkaba. Město vypadá lákavě, přesto nezastavujeme. Je podzim, stmívá se už kolem páté hodiny odpoledne, a tak je nejvyšší čas rychle dojet do Wádí Rum, nejkrásnější pouštní scenerie v Asii.

Samota pouště

Náš autobus zajíždí stále hlouběji do pouště. Písečná krajina kolem mě běží jako ve filmu, trochu mě ale děsí, že nás v protisměru neminulo ani jedno auto či autobus. V duchu překřtím Wádí Rum na jakousi zapomenutou krajinu, když náhle zastavujeme u jakéhosi bytového komplexu barvy pouště. Shluk domků obklopuje asi deset džípů, které už pamatují opravdu leccos. Kolem nich polehávají sotva dvanáctiletí kluci. Zatím to ještě netuším, ale za chvíli tyhle “děti” sednou za volant a na tři hodiny se stanou našimi řidiči.

Dítě za volantem

Žluto-oranžová budova je jakousi symbolickou vstupní branou do celé oblasti. Sídlí zde státní turistické středisko. Nasbírám si některé letáčky, letmo prozkoumám okolí budovy a vyzvedávám si lístek na džíp. Pohledem vybírám auto, které považuji za nejméně opotřebované, a hrnu se k němu. Společně s dalšími čtyřmi členy naší výpravy nasedám na otevřenou zadní část auta a zběsile fotím naše řidiče. Získání řidičského průkazu, který vlastně vůbec neexistuje, je tady totiž velmi “neobvyklé”. Nerozhoduje řidičův věk, ale jeho výška. Jakmile dosáhne na pedály, vydá se se svým otcem na zkušenou do pouště. Když se mu jízda podaří, rodina ten den obětuje ovci a otec konstatuje, že je způsobilý vozit turisty. Jak prosté...

Pouštní růže

Slovem wádí označují Arabové vyschlá řečiště, která se naplňují vodou jen po zimních a jarních deštích. Wádí Rum má však podle našeho průvodce daleko vznešenějí název, který se dá přeložit jako pouštní růže. Džípy jedou asi kilometr po jediné zdejší silnici, když náhle odpočují do písku. Tady už cesty neexistují. Řidiči dovádí, překonávají masivní duny a divoce kličkují terénem, který nikde nekončí. Ujedeme pár metrů, když se z různobarevného písku náhle zvedají úžasné skalní stěny, převisy, masivy. Obrovské hory ostře kontrastují s hlubokými kaňony. Všechno je až neskutečně barevné. Odpolední slunce si doslova hraje s odstíny hnědé, žluté, oranžové a červené. Užasle vystupuji z džípu a bosé nohy mi hladí jemný načervenalý písek.

Plukovník Lawrence

Krajina jako vystižená z filmu se na filmovém plátně opravdu objevila, a to ve snímku Lawrence z Arábie. Ústřední postavou filmu je britský archeolog, spisovatel a voják Thomas Edward Lawrence, vůdčí postava arabského povstání proti turecké nadvládě v době 1. světové války. I v drsném vojákovi zanechala „pouštní růže“ stopy. Kdysi o ní napsal, že v takovém pohoří by se ztratilo celé arabské vojsko a mezi horami by mohla proletět celá peruť letounů. Nádhera Wádí Rum zlákala i stovky beduínů, kteří tuto rozsáhlou krajinu obývají. Dlouho se na jednom místě sice nezdrží, přesto má naše výprava možnost je vidět a alespoň pohladit velbloudy, se kterými putují pouští. Jejich prostá stanová obydlí zhotovená z velbloudí nebo kozí kůže často alespoň trochu chrání hradba zdejších hor. Nabízejí nám čaj, ale s díky odmítáme. V poušti se velmi rychle stmívá a také vzduch se rychle ochlazuje. Otřese mnou zima. Náš mladý řidič je velmi pozorný a půjčuje mi jakýsi kus látky, který zdánlivě připomíná bundu. Zabalená v arabském oděvu, který už něco pamatuje, sedím v nejkrásnější pouštní krajině Asie. Nohy mám obalené teplým pískem, do pravé tváře mě jemně šlehá vítr a nad protější horou zrovna v tu chvíli zapadá slunce.

Servis na cestu

Jak se tam dostat

Oblast Wádí Rum bývá na programu poznávacích výletů většiny velkých českých cestovních kanceláří. Jste-li v Jordánsku sami za sebe, musíte počítat s tím, že do této oblasti zajíždí maximálně jeden až dva autobusy denně. Poměrně spolehlivě funguje v Jordánsku i autostop nebo taxi, ceny záleží na domluvě. I v Jordánsku existují půjčovny automobilů, raději ale vyjeďte s někým, kdo zdejší prostředí dobře zná. V poušti se můžete snadno ztratit.

Co s sebou

V poušti se teploty mění opravdu neskutečně rychle, proto nezapomeňte na teplý svršek a dlouhé kalhoty. Vezměte s sebou dostatečnou zásobu pitné vody a také zásobu baterek do foťáku – budou se vám určitě hodit.

 

Měna

Jordánským platidlem je dinár, obchodníci i hoteliéři ale akceptují i dolary a eura. Peníze je možné směnit v hotelích nebo bankách. Jordánsko je pro turisty velmi drahou zemí. Platí to hlavně pro vstupy do jednotlivých památek nebo pro jakékoliv služby. Naopak vydáte-li se třeba na tržiště do Ammánu, překvapí vás levné oděvy, boty a tašky.

 

  

 

Na co si dát pozor

V Jordánsku dbejte na hygienu. Nedoporučuje se pít vodu přímo z kohoutku, ale raději kupovat balenou. Z jídel si vybírejte tepelně upravené pokrmy a loupané ovoce. Speciální očkování do Jordánska nepotřebujete.

 

   
29.03.2006 - Zahraničí - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Kerridaenn [*]

    pohodarka: jak? Nejspíš s tebou budu souhlasit, ale prozatím si nejsem jistá, na co narážíš...

    superkarma: 0 29.03.2006, 23:51:30
  2. avatar
    [3] pohodarka [*]

    Kerridaenn: ale to je snad takhle vsude, ne?

    superkarma: 0 29.03.2006, 12:08:30
  3. avatar
    [2] Kerridaenn [*]

    Já v Jordánsku byla, ve Vadi Rum jsem strávila asi 24 hodin - samozřejmě placených a to ne málo. Ale na druhou stranu i místní musí z nečeho žít (i když mému studentskému rozpočtu nebylo moc hej ). Souhlasím s tím, že je tam neuvěřitelně nádherně, něco takového se ani nedá popsat ani fotografie nedokážou přiblížit majestátnost a hrdost toho místa.
    Řidiči tam opravdu vypadají znepokojivě mladí, ale zdání klame. Tomu našemu jsem ztěží tipovala 16, ale večer se k němu v táboře připojila jeho žena s asi tříletou dcerou (což, pravda neznamená, že mu nemohlo být 16, ale i tak bych řekla, že mu bylo o nějaký ten pátek víc). A krom toho se mi moc nelíbí formulace, že řidiči dovádí a divoce kličkují terénem. Jedou totiž předem připravené trasy, po kterých už vozí turisty drahnou dobu. A kdyby se milá pisatelka podívala, po čem jedou, musela by obdivovat jejich dovednost. Ačkoliv je písek jemný až běda (to v případě, že se ho potom snažíte dostat z oblečení, vlasů, kůže... prostě se ta potvora dostane všude a moc se jí nedá zbavit), tak se v něm nachází poměrně velké množství ostrých kamenných úlomků. Takže je celkem umění jezdit tak, aby se nerozervala pneumatika, místy hrozí, že by méně zkušený řidič mohl utrhnout nápravu o uschlou větev právě odhalenou větrem. Takže jejich jízda není radostné dovádění po poušti, aby udělali dojem na turisty, ale plně soustředěná jízda, aby nezničili džíp (což je pro ně největší rodinná hodnota - vozí na něm zásoby, ale hlavně na turisty, což je jejich jediná obživa).
    A ještě mám poznámku ke stanům beduínů - nejsou z kůží, ale z takové tmavé tkaniny se světlým proužkem (ano, skoro všechny mají proužek, ačkoli se tomu nechce moc věřit). A pokud jsme správně pochopili, co nám lámanou angličtinou chtějí říct, tak to je tkané z kozí srsti. Přece jen je kůže mnohem těžší a z tkaniny se lépe vyklepává písek. I když neputují každý týden, ani měsíc (ale asi jen třikrát až čtyřikrát do roka, po té, co jejich dobytek spase to minimum trávy, u kterého se usídlili - a to tu trávu ještě průběžně zalívají, dobytek je pro ně totiž životně důležitý, takže jsou i toho schopní), tak se dá poznat, kolik toho vláčí na nové stanoviště.
    Jinak Vadi Rum a celé Jordánsko všem vřele doporučuju. A hlavně doporučuju pokusit se navázat kontakt s místními, člověk se hodně dozví. Je prostě dobré se dostat kousek za hranici davového výletu s průvodcem cestovky, otevře se vám jiný pohled na Jordánsko, než jaký je vám servírován.

    superkarma: 0 29.03.2006, 09:45:19
  4. avatar
    [1] algidda [*]

    Tam by bylo fajn.

    superkarma: 0 29.03.2006, 08:42:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme