Žili spolu už hromadu let. Ona už to přestala i počítat. Všechny ty roky se jí slily do jednoho šedivého nic neříkajícího soužití vedle osoby, kterou už vlastně ani neznala. Láska zmizela už dávno. Dokonce přemýšlela, zda tam někdy nějaká vůbec byla. Všechno bylo už tak strašně daleko. Tak dávno. Tolikrát chtěla odejít, tolikrát chtěla požádat o rozvod, tolikrát chtěla to manželství opustit. Vždyť už je spojovalo jen společné příjmení a zežloutlý papír někde na dně zásuvky. Nikdy se však k tomu kroku neodhodlala. A teď už bylo pozdě…

 

Nehoda všechno změnila

Před rokem měl její manžel autonehodu. Vážně si při ní poškodil páteř a ochrnul od hlavy dolů. Byl odkázán jen na její péči. Nebyla schopná říct sbohem někomu, kdo ji nemůže zadržet jinak než smutným pohledem, žádajícím o pomoc. Zůstala tedy s člověkem, ke kterému už vůbec nic necítila. Nic, kromě lítosti. Našla si práci, kterou mohla vykonávat doma, a tráví tak s manželem 24 hodin denně.

 

Každý den je naprosto stejný

Každý den probíhá více méně stejně. Ráno převleče postel do čistého povlečení. Udělá něco k snídani a pak svého chotě nakrmí. Hned po snídani trochu pouklidit, vyprat špinavé prádlo a trochu se věnovat práci. Oběd, krmení, převlíkání, práce, úklid, večeře… Vše už je tak monotónní, že to dělá zcela automaticky. Když jde ven, je to jen za účelem rychlého nákupu. Zábava z jejího života docela vymizela.

 

Nevděčný manžel i pacient

Možná by se to dalo i chápat, tato oddanost manželovi, i když city vztah dávno opustily. Kdyby na lůžko upoutaný manžel nebyl plný nenávisti a hněvu! Kolik už si od něj vyslechla výčitek. Cokoliv udělá, je nějakým způsobem špatně. Neumí říct děkuji, neumí projevit vděčnost. Zanevřel po své nehodě na celý svět a je schopný nadávat i doktorům za špatnou péči.

 

Byt se jí stal vězením

Každý by s takovou péčí asi rychle praštil. Nevím, kde se v jeho ženě bere ta vůle všechny tyto manýry vydržet a pečovat o něj dál. Je skutečně její lítost tak velká, že ho nedokáže opustit? Stačila by přece ošetřovatelská služba, ale ona takhle zahodila svou kariéru a soukromý život. Žije mezi čtyřmi stěnami s nemohoucím, mrzutým manželem, poslouchá o své neschopnosti, a přesto nemá tendence od toho všeho utéct.

 

Slib, který dala manželovi

Na otázku, jak to může vydržet, mi odpověděla, že v manželském slibu říkala, že s ním bude v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví a že pokud neporušila svůj slib před nehodou, nemůže ho porušit ani teď. Nemohla by se prý sama sobě podívat do tváře. On potřebuje její pomoc a ona by byla velký srab, kdyby ho v tom nechala samotného.

 

Když já se mu ani nedivím

Když jsem podotkla, že on se vůbec nechová vděčně a jen ji uráží, řekla, že se mu vlastně vůbec nediví. Dokud byl zdravý, jezdil a chodil, kam se mu zlíbilo. Byl nezávislý a vyhovovalo mu to tak. Byl volný jako pták, a právě to na životě miloval. Teď o to všechno přišel. Nemá důvod se na svět usmívat. Nedokáže se s tím vyrovnat a to, že nadává, je vlastně přirozené.

 

Soucit nesnáší

Nu, dobrá. Přišel o smysl života, přišel o volnost pohybu, přišel o svá „křídla“. Ale copak za to může jeho manželka? Kdyby se jeho zášť obracela pouze na doktory, pochopila bych to spíš. To oni ho nedokázali dát do pořádku natolik, aby byl zase pohybu schopný, ale jak za to může jeho žena? Zeptat se přímo jeho nemělo smysl. Řve na každého, kdo se na něj jen podívá. Má pocit, že ho každý lituje, a soucit přímo nesnáší. Je to začarovaný kruh, ze kterého se jen těžko bude hledat cesta ven. Ona sama z něj asi nevystoupí a on nemůže.

 

Co by bylo správné? Aby s ním přes všechny jeho nesnášenlivé nálady zůstala? Nebo aby utekla dřív, než ji to pečování o manžela zničí jak fyzicky, tak psychicky? A co mužovy nenávistné výlevy? Nechala byste si je od něj líbit? Chápete její postoj? A co ten jeho? Dá se v tomto případě něco poradit?

Reklama