Takhle krásně zhodnotila svoje manželství a vlastně i dnešní téma naše čtenářka s nickem Bokul. Přečtěte si, jak romantickým způsobem prstýnek dostala, jak pošetilým ho ztratila a kým byl opět nalezen. Moc pěkné počtení

Milá redakce, vážené čtenářky a čtenáři. Dnešní téma ve mně vyvolává příjemné pocity u srdce, neb si prstýnky zatím spojuji vždy s něčím milým.

 První zlatý prstýnek jsem dostala od tety, k patnáctým narozeninám. Tehdy podnikala a prostě mi chtěla dát zlatý prstýnek. V té době jsem se ho docela bála nosit - měla jsem obavu z toho, aby mi nesklouzl z prstu a já ho neztratila. Postupem času jsem se ho naučila nosit a přestala jsem se bát. Nosila jsem ho 12 let na prostředníčku pravé ruky. Prstýnek je jednoduchý, široký a uprostřed je jakoby rozstřižený na tři pruhy a z nich je jakoby spleteno písmeno S. Lépe ho popsat neumím. 

 Moje maminka mi taky chtěla dát nějaké zlato na památku. Odmítla jsem to několikrát s tím, že nejsem na nošení parád. Věřím, že to mé mamince nevyznělo jako pohrdání. Společně jsme spolu v Litomyšli (zcela neplánovaně) vybraly zlaté náušnice - to mi bylo asi šestnáct (nepamatuji si přesně). S láskou je nosím je dodnes. 

 Dnešní téma je však zaměřené na prstýnky, a tak nebudu můj sloh prodlužovat o další zlato.

 O Vánocích 2007 jsem jeden prstýnek očekávala. Tušila jsem, že bude pod stromečkem. Ačkoli jsem věděla, že na mě bude prstýnek čekat, stejně to bylo velké překvapení. Nejprve jsem dostala tehdy od mého přítele, nyní manžela (vlastně Ježíška :-) ), překrásnou kabelku. A na závěr na mě čekal malý dárek.... Pod balícím papírem byla skryta červená krabička, a v ní jemný zlatý prstýnek se zirkonem. A k němu vyřčená žádost o ruku. Souhlasila jsem a slíbili jsme si, že do roka a do dne budeme mít svatbu.

 Svatbu jsme naplánovali na manželovy kulatiny, v říjnu 2008. Tehdy jsem dostala v pořadí třetí zlatý prstýnek - se slovy: „Přijmi ode mne tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky.“ Trochu jsem musela manželovi napovídat :-) Měl při svatbě docela trému. Já jsem mu následně se stejnými slovy věnovala taky kroužek ze žlutého zlata zdobený dvěma proužky zlata bílého. 

bokul

Manžel ho od té doby nikdy nesundal. Já však nemohu tvrdit totéž. Zlato jsem musela sundat na povel před porodem. 

 Když se narodil syn, omezila jsem své šperky na snubní prsten. Za řetízek mě syn tahal a ten jeden prsten na znamení věrnosti a lásky mám u sebe. Všechny zbývající prstýnky jsou uloženy v červené krabičce. 

 Za sundání prstýnku jsem se nejvíce styděla asi před dvěma měsíci. Sundala jsem si prstýnek a hrála jsem si s ním - řekla bych jak malá holka. A prstýnku se zachtělo volnosti, udělal hop, cinknul o podlahu kuchyně a zmizel. Pár minut na to přišel a já se mu přiznala, co jsem provedla. Moje hledání nebylo úspěšné, ale manžel prstýnek našel a opět mi ho nasadil. 

 Plně souhlasím s tím, že vztah není o zlatě na ruce, ale o zlatě v srdci. Takže nekoukám přes prsty na ty, kteří z jakéhokoli důvodu snubní prstýnky odkládají.

 Snad jen ještě na závěr bych chtěla zmínit jeden pár prstenů. Vyrobil je můj bratr z desetikoruny. Né současné, ale ještě z té československé. Pořizovací cena prstenů byla tedy 20 Kčs, a vypadaly úžasně. Nevím jak se mu je podařilo vyrobit, ale považuji to za jeden z důkazů jeho šikovnosti při práci na nějakém soustruhu.

 Přeji pěkný den všem a ať brzy na obloze vysvitne sluníčko!

 bokul 

Milá bokul, nejsem si jistá, zda výroba prstýnku z oběživa není trestným činem. Ale nechci vám kazit radost

Text nebyl redakčně upraven

Reklama