Může to být velká romantika, ale také naprostá katastrofa. Řeč je o vztazích na dálku, tj. takových, kde chybí každodenní společný – mnohdy rutinní – život. Jsou partneři, kterým takové soužití vyhovuje, dodává prý ten správný náboj. A pak jsou partnerství, kterým odloučení vyloženě škodí. Lidé často neumí být sami…

Odloučení působí na lásku jako vítr na oheň - malý uhasí, velký rozdmýchává“, praví jeden známý citát, kterým si ještě v dobách dvouleté povinné vojenské služby posilovaly dívky naději, že jim jejich milý „v zeleném“ zůstane věrný.

Ale dnešní článek není o vojně, ani o dobách dávno minulých, kdy děvčata měla vážnou známost skutečně už poměrně brzy a těšila se, že se po návratu svého milého z khaki říše ve svých dvaceti vdají a založí rodinu.

Dnes naopak o vdavkách nepřemýšlejí často ještě ani třicítky. A možná i proto je trend vztahů na dálku vnímám daleko vstřícněji, než tomu bylo.

Navíc vzdálenosti se „zkracují“ – a kdo si může finančně dovolit, dokáže se pár hodin přemístit za svou láskou na druhý konec světa (obrazně řečeno).

Nicméně fakt, že dny „mezi tím“ tráví partneři odděleně se všemi bonusy i riziky, zůstává.

odlouceni

Zdroj foto: Shutterstock

Magda (35 let)

S mým bývalým přítelem jsme měli vztah na dálku poměrně dlouho. On byl z Košic, já z Prahy. Vídali jsme se často, většinou každý víkend. Ale časem to začalo být náročné a hlavně jsme se neshodli, kam bychom se přemístili, až budeme mít děti.

  • Naštěstí jsme to probírali dřív, než nějaké děti přišly na svět, protože bychom se asi stejně nedomluvili.

On za žádnou cenu nechtěl z domova, protože tam měl velkou rodinu, která byla zvyklá žít pospolu. Já zase nechtěla opustit Prahu, kde jsem měla dobrou práci a vyhlídku na luxusní bydlení v domě po prarodičích. Ale možná byl opravdový důvod něco úplně jiného.

Stále věřím, že když dva chtějí a milují se, tak se domluví. Jen ta láska velmi často není taková, jak bychom si představovali. Někdy jen zkrátka nechceme být sami, tak jsme s tím, kdo je k mání…

Ilona (32 let)

Přítel je Angličan a máme spolu malé dítě. Nejdřív jsem se přestěhovala za ním, ale jeho okolí mě absolutně nepřijalo. Nenašla jsem si tam žádnou maminku, s kterou bych sdílela čas, když byl Jason v práci. Dokonce jsem neměla ani šanci na nějaký částečný úvazek, po kterém jsem toužila, když syn trochu povyrostl a já cítila, že můj mozek začíná stagnovat.

  • Byla jsem zkrátka naplavenina, holka z VÝCHODU, kterou každý podezíral, že chce vysávat jejich společnost.

Nyní bydlím se synem v Praze a přítel za námi lítá skoro každý víkend. Nevím, zda má náš vztah budoucnost, ale nepřemýšlím o tom. Rozcházejí se i lidé, kteří jsou spolu denně.

Přečtěte si také:

Reklama