Rodina

Vztah mezi matkou a dcerou: Složitější už to být nemůže?

„Nikdo vás ve vašem životě nebude milovat tak, jak vás miluje vaše matka. Neexistuje láska tak čistá, bezpodmínečná a silná, jako je mateřská. A já už nikdy takovou lásku neucítím,“ svěřila se v dopise (zveřejněném v knize Dcery bez matky) Hope Eldman, které matka zemřela, když jí bylo třináct let.

Téměř stejných slov použila Simona, kterou v životě postihla stejná ztráta, ovšem o mnoho let později: „Moje maminka zemřela před čtyřmi roky, když mi bylo čtyřicet devět let. Velmi mi chybí. Byla krásná, něžná a pořád se smála, i když to v životě neměla vůbec lehké. Byla i mou nejlepší kamarádkou. Byla to ona, která mě navzdory tomu, že sama byla nemocná, držela nad vodou, když se mi narodil postižený syn a manžel nás poté opustil. Nejbolestivější bylo, když jsem pochopila, že už mě v tomto životě nikdo nebude milovat tak bezpodmínečně jako ona,“ říká Simona smutně.

mum

Vztah mezi matkou a dcerou je určující. Nejen, že matčino tělo bylo zdrojem života, ale právě od své matky se dcera učí pohledu na svět i sebe samu. Kvalita pozornosti, kterou přijímáme v raném dětství, určuje, jakou hodnotu v dalším životě budeme mít. Podle vzoru matky také přijímáme vzorec pečujícího chování. To je považováno za hlavní charakteristiku mateřství. Pokud nás matka přijímá s úsměvem, povídá si s námi, automaticky se naprogramuje myšlenka, že jsme dobré. Ale z druhé strany, když z nějakého důvodu není přítomna, nebo potlačuje své pocity, když neděláme to, co ona chce, abychom dělaly, cítíme se opuštěné. A uděláme úplně všechno, co je v naší moci, abychom přilákaly její pozornost. „Když jsme malí, pocit, že nás matka přijímá nebo od sebe odhání, prožíváme jako polibek života nebo smrti,“ říká americká lékařka Christiane Northrup. Není tedy divu, že i v době, kdy už jsme dospělé, vzdělané, přesto se stále vracíme k „původnímu zdroji mateřské pozornosti,“ abychom zjistily nebo prověřily, zda jsme hodny lásky, jestli jsme dobré a úspěšné.

Vztah mezi matkou a dcerou je jedním z nejintimnějších, které zažijeme, a často i jeden z nejsložitějších.

 „Když jsem přijela z Prahy na víkend domů, řekla jsem mamce, že se budu muset vrátit na kolej už v neděli dopoledne a nezůstanu tedy na sváteční oběd,“ vzpomíná na svá studijní léta Pavla. „Musela jsem se vrátit už v neděli, protože jsem potřebovala v klidu dopsat seminární práci a učit se na zkoušky.“ A jaká byla reakce matky na dceřin zodpovědný přístup ke studiu? „Maminka se rozplakala. Chodila jsem za ní po celém bytě a ptala se jí, co se stalo. Pak mi řekla: Nikdy se k nikomu moc nevaž. Ty, které máš nejraději, ti nejvíce ublíží.“ Pavla vysvětluje, jak v podobných situacích cítila, neboť nešlo o ojedinělý střet s matkou od té doby, kdy odjela do Prahy studovat vysokou školu. „Cítila jsem se jako nejhorší dcera na světě. O tom, co se doma skutečně děje, a co se za jejím chováním doopravdy skrývá, si máma nechtěla promluvit. Pláč, výčitky a úplně nejhorší bylo mlčení. Čistí kuchyňský stůl, já za ní stojím, ptám se a ona mlčí!“

Pavla, ačkoliv každý pátek, když vystupovala ve svém rodném městě z vlaku, měla žaludek až v krku, nedovolila by si „udělat výjimku“ a nepřijet na víkend domů. Brala to jako povinnost, převzít na sebe matčinu nespokojenost s životem, který ona žila. Za slzami a výčitkami se skrývalo vždy to samé, říká Pavla: „Kdybys mě měla doopravdy ráda, zůstala bys tady a trpěla se mnou.“

Simona by dala vše, aby tu její maminka mohla být dnes s ní. Pavla sice maminku má, ale jejich vztah je i po letech, když už je Pavla sama matkou, velmi komplikovaný. Pavla má pocit, že svůj život obětovala matce, a s trpkostí říká: „K čemu jsou ty pravidelné návštěvy, když to nepomáhá ani jí, ani mně?!“

„Když se obětujeme pro druhé a naše vlastní potřeby jdou přitom stranou, dostáváme se tak do stavu, ze kterého můžeme sami onemocnět, a to skutečně nikomu nepomáhá. Chcete, aby se podle stejného modelu chovaly i vaše děti?“ ptá se Dr. Christine Northrup a zároveň i radí, jak se z tohoto nezdravého prostředí vymanit.

Zahojíte se ve chvíli, kdy se přestanete obětovat, utápět se v sebelítosti, pocitech křivdy, vzteku a změníte způsob chování vůči své matce. Což neznamená, že se vaše matka změní a její reakce už vás nebudou přivádět k šílenství. Buďte připraveni přijmout vše, co vaše matka dělá nebo nedělá, co cítí, co si myslí o vás. Uvědomte si, že to nemá žádnou souvislost s vámi a že vy to nemůžete změnit. Zkrátka nechte ji, aby byla nedokonalá a svá. A vy si pak s klidným svědomím můžete dovolit to samé.

Zdroj: Dr. Christiane Northrup, Mudrost majčinstva: majke i kćeri

   
23.10.2014 - Rodina - autor: Hana Novotná

Komentáře:

  1. avatar
    [9] risina [*]

    V jakém jazyce to ta americká lékařka svou knihu napsala? Sml58

    superkarma: 0 23.10.2014, 20:05:55
  2. avatar
    [8] kobližka [*]

    Já tvrdím,že člověk má za svého života takové tři etapy vztahu s maminkou:

    1) jako malý jí potřebuje moc a neobjede se bez ní

    2) pak přijde do puberty a myslí si,že jí už nepotřebuje

    3) když v dospělosti dostane zase rozum,zjistí,že jí potřebuje pořád.

    superkarma: 0 23.10.2014, 19:56:00
  3. avatar
    [7] samecka [*]

    Maminka je jen jedna. Já mám tu nejlepší. A slečna v článku má sobeckou mámu a opičí lásku.

    superkarma: 0 23.10.2014, 19:42:11
  4. avatar
    [6] Pentlička [*]

    Mně maminka zemřela před pěti lety a dodnes mi chybí. I když nebyla bez chyb, ale v dospělosti jsem se přes ně dokázala přenést. S dcerou mám vztah podle mě dobrý, snažím se vyvarovat věcí, které mi jako dceři vadily na mé mamince.

    superkarma: 0 23.10.2014, 11:46:52
  5. avatar
    [5] řeřicha [*]

    bohužel už maminku nemám...ale vzpomínám na ni jen vtom nejlepším a moc mi chybí...

    superkarma: 0 23.10.2014, 11:36:35
  6. avatar
    [4] paníliška [*]

    Myslm, že s dcerou máme vztah hezký, i když jsou cvíle, kdy bych ji s chutí zakousla. Sml57 Ale máme se rády a jedna druhé se snažíme být oporou.

    Zato moje matka ....... po mém narozenímě dala na výchovu k babičce, byla jsem pro ni koule na noze a člověk, který jí doma ubírá místo - její vlastní slova, která mi řekla do očí. Nu což, mám přátele, kteří mi ji bohatě nahradí.

    superkarma: 0 23.10.2014, 10:50:19
  7. avatar
    [3] vladka321 [*]

    Já mám svoji maminku moc ráda. Moje dcery snad mne také, ale fakt je, že se velmi snažím jim do ničeho nemluvit. Přítelkyně mladšího syna také dobré, ale manželka syna staršího - ...to je celkem komplikované Sml15.

    superkarma: 0 23.10.2014, 10:45:05
  8. avatar
    [2] gerda [*]

    Zlepšení přichází, až když děti přestanou brát svého rodiče jako nekritizovatelnou modlu, bezchybného člověka. Přijmout chyby i zlozvyky nejbližších s pochopením, shovívavě je moc těžké. Kdo to dokáže, osvobodí se a vztah to pročistí.

    superkarma: 1 23.10.2014, 09:21:10
  9. [1] Breberka456 [*]

    Tak , maminky jsou skvělá věc

    superkarma: 1 23.10.2014, 06:18:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme