Naše silnice jsou v některých úsecích jako hřbitovy. Umírá na nich denně spousta lidí, a přesto většina z nás jezdí s vědomím, že jim se nikdy nic podobného stát nemůže.

A když se stane, je pozdě.

Jenže jízda autem se svým způsobem podobá adrenalinovému sportu – přežiju – nepřežiju?

Mnoho lidí se bojí nasednout do letadla, ačkoliv je známo, že je to zatím nejbezpečnější způsob přepravy.

Do auta nasedáme denně a bez obav.

 

A roční statistiky mluví jasně. Bohužel se ze svých cest do svých domovů nevrátí přibližně 1 200 lidí, což je opravdu hodně.

Pro porovnání – ani tolik obávaná chřipka ročně nezabije tolik lidí.

 

Odbor dopravy se už delší čas staví proti pomníčkům kolem silnic. Prý odvádějí pozornost řidičů a jsou to vlastně stavby načerno. Pozůstalí na těchto vzpomínkách ale lpí, a tak vzniká spor.

Řidiči tvrdí, že si těchto pomníčků všimnou, ale pozornost to prý neodvádí. Jenže i takové všimnutí je vlastně vteřinou – a možná právě vteřinou pozornosti, která může být v takovém nebezpečném úseku vteřinou osudovou.

A tak díky jednomu pomníčku může přibýt další…

 

Čí jsou vlastně ty pozemky u silnic, že tam majitelům tyto stavby nevadí? Takový pomníček jistě není záležitost levná, a tak je divné, že se pozůstalí nepídí po tom, jestli tam vůbec smí tato forma vzpomínky být. Obětí dopravních nehod je mnoho a mnoho. Kdyby měl stavět pomníček každý, pak by naše cesty opravdu připomínaly cestu hřbitovem.

 

Na cestách je nebezpečno a tyhle připomínky na ty, kterým silnice vzala život, jsou jistě dobré. Možná přinutí řidiče zpomalit, možná dalších pár kilometrů pojede s větší zodpovědností. A další pomníček pak nepřibude.

Ale možná taky ne.

 

Někomu ale tato forma vzpomínky připadá příliš morbidní a nikdy by nic takového nepostavil. Je to příliš bolestné.

 

A jinému tohle přijde jako důstojná vzpomínka na svého blízkého, která navíc varuje ostatní.

 

Jaký máte názor vy ?

Souhlasíte s touto formou vzpomínek, nebo na to nemáte žaludek?

A myslíte si, že je to určitá forma výchovy řidičů?

 

Reklama