Určitě už víte, že k ročnímu výročí úmrtí zpěváka Michaela Jacksona se i v malém středoevropském Česku, začaly pořádat různé pamětní akce. Na té největší – Galavečeru Tribut to Michael Jackson, jsem se byla podívat.

I takto fanoušci Michaela milují

a

Tento vzpomínkový večer vzešel z nápadu dvou žen. Heleny Babické, vůdčí osobnosti Michaelova fanklubu, a akademické sochařky Daniely Kartákové. Obě ženy měly nezávisle na sobě stejný nápad, a tak se k jeho realizaci daly dohromady. Helena Babická říká: „Když jsem se dozvěděla, že je Michael mrtev, plakala jsem a dlouho se z této noviny nemohla vzpamatovat. Pár týdnů pak média psala různé spekulace o jeho smrti, a najednou byl klid. To je všechno? Tím pro svět Michael skonči? To jsem nemohla připustit, a tak jsem začala oslovovat různé lidi a začal se rodit plán k uctění ročního výročí jeho úmrtí. Výsledek můžete posoudit právě dnes.“ A galavečer začal.

asd

Hned na začátek musím sdělit, že to nebyl večer, na jaký jsme zvyklí. Účinkující byli vybíráni organizátory, ale mnoho z nich se přihlásilo samo. Šanci měli všichni, kteří ctili zpěvákovo poselství, a to nejen umělecké, ale hlavně morální. Vyléčit svět od bídy, válek, nenávisti, od ničení přírody. A pomáhat tam, kde je to třeba. Tady jsem se dozvěděla, že král popu byl člověk, který stál na první světové příčce nejen ve své hudební kategorii, ale i ve výši finančních darů pro humanitární účely. A tak k uctění jeho památky přišli nejen profíci, ale i děti z dětských domovů nebo vozíčkáři.

Jeden z imitátorů M. J.

v

Dorazila jsem v elegantní sukni a blůze. Byla jsem tu snad jediná, koho nezdobilo vytahané triko a džíny. Michael by to asi neřešil, pravda. U vchodu všichni diváci dostali bílou rukavici, stejnou, jakou nosíval na svých koncertech zpěvák. Ve foyer zářila pod světly reflektorů instalovaná výstava obrazů, soch a fotografií velkého krále popu, hned vepředu stála zeď, na kterou mohl každý Michaelovi napsat vzkaz. Přiznávám, že jsem ani v mládí nebyla žádný hudební fanda, natož ve středním věku, a tak mě trochu zaskočil obsah některých zpráv.

y

Po usazení v sále mi ale už nic nepřišlo divné. Program moderoval herec Miroslav Šimůnek a dobré dvě třetiny účinkujících patřily k amatérským hudebním či tanečním skupinám. Vyslechli jsme si i soukromé patetické proslovy pronášené lámajícími se hlasy, ale diváci bouřili, aplaudovali ve stoje a mávali bílou rukavicí. O řadu přede mnou seděl pár pětatřicátníků, který plakal, a paní do tmy volala: „Michaeli, vrať se!“

Produkci tanců dětí z dětských domovů vystřídalo i pár profíků. Například zpěvák Petr Kotvald, Michaelovi imitátoři, či taneční skupina Qaši IF. První polovinu zakončila trochu zmatená slovní improvizace Jitky Zelenkové.

V druhé polovině se všichni těšili na božského Káju, který se ale omluvil a nedorazil. Narychlo ho zastoupil bavič Láďa Hron, který předvedl jedno z nejvydařenějších čísel, mimo jiné se dostavil i belgický klavírista a dirigent Francois Glorieux, který ve své době pobýval v Neverlandu a se zpěvákem vymýšlel hudební produkce. Zahrál, zavzpomínal a spolu se zpěvákem Richardem Pachmanem o přestávce podepisoval CD s orchestrálně zpracovanou Michaelovou hudbou.

A pak už byl konec. U východu se vybíraly finanční dary na bustu mrtvého zpěváka, která má stát od konce srpna v Praze na Letné, aby každý fanoušek mohl zavzpomínat a zapálit svíčku.

f

Autorkou sochy je Daniela Kartáková. Jejích několik děl stálo ve foyer v rámci výstavy. Tu dolní odlitou do pryskyřice najdete od konce srpna na Letné blízko kyvadla.

b

S Danielou si můžete přečíst zítra velký rozhovor.   

Reklama