Všechno jednou končí a tak nastalo i rozloučení s dovolenou a krásným indickooceánským ostrovem.

Poslední týden jsme strávili v hotelu Preskil, který byl pojat úplně jinak, než předcházející dva hotely, postavené ve stylu luxusní africké chýše - tohle byl takový „kreolský styl“:


Mauricius

Mauricius

Tady jsme vybírali stůl na večeře i snídaně nejčastěji - sice trošku dál od švédských stolů, které turisté obsazovali vždy první asi proto, aby měli blízko „ke zdroji“. Já osobně se nechodila „najíst“, já si naprosto fantastickou mauricijskou stravu chodila „užít“:

Mauricius

A tady jsme bydleli - v prvním patře hned vedle zátoky s ostrůvkem a s výhledem na kousíček moře:

Mauricius

Mauricius

Poznávacím znamením, že už se blížím ke svému domečku, byl banánový květ za rohem:

Mauricius

Pláž pěkná, moře čisté (na rozdíl od předešlého hotelu Veranda Paul and Virginia):

Mauricius

Mauricius

Tahle paní běhala s netbookem po pláži a skypovala: evidentně ukazovala někomu na druhém konci světa, jak to tam vypadá. Působila komicky:

Mauricius

Než jsme odevzdali auto, zajeli jsme si do blízkého městečka. Kromě jednoho z četných potulných psů, které potkáváte všude, kam se podíváte nejen na Mauriciu, ale v každém ostrovním státě, mě zaujala obrovská moderní socha s červeným vrabcem u hlavy:

Mauricius

Mauricius

Mauricius

Poslední den jsme si nepůjčili tohle zvláštní vodní vozítko,

Mauricius

ale docela obyčejné šlapadlo.

Mauricius

A to proto, abychom se dopravili na ostrov vzdálený asi dva kilometry, který byl soukromý, a kde mohl člověk pouze zakotvit a vykoupat se, nikoliv však vystoupit na břeh:

Mauricius

Na zpáteční cestě jsme potkali lyžaře:

Mauricius

Na Mauriciu nenajdete nejkrásnější pláže světa, jako na Seychelách, nepatří k unikátu jako Maledivy, ale ani nepropadnete magickému tajemnu v prastarých chrámech jako na Srí Lance. Je to prostě takový příjemný ostrov s příjemnými lidmi, kde se pěkně vykoupáte, zašnorchlujete, kde uvidíte zajímavosti místní fauny i flory, něco málo z historie, ale rozhodně se nenudíte ani tři dlouhé týdny, které jsme tam strávili my. Bude mi chybět...

Předcházející část:

Reklama