Miluju zvířátka a od dětství především delfíny. S výjimkou Malediv jsem neměla šanci je ovšem ani zahlédnout, přestože je na různých výletech slibovali. Nejblíž jsem k nim měla na Kubě, ale tam zas kvůlit vysokým vlnám akci zrušili.

Takže jsem vycítila svoji šanci, když již první den v prvním hotelu hlásili naši známí, že si objednali „plavání s delfíny“ v blízké zátoce. Jelikož se vyráželo už asi v 6 ráno a částka za výlet byla značně vysoká, rozhodli jsme se přece jen vyčkat, zda zážitek bude adekvátní. Přijeli v euforii. Já však z jejich vyprávění už tak nadšená nebyla. Prý je to honička: Z lodi musíš skočit rychle do vody, snažit se delfíní stádo dostihnout, a když se nepodaří, zas rychle naskočit a popojet na člunu kousek dál, a tak pořád dokola. Na mě a můj respekt k mořské hlubině trošku velký stres, takže jsem výlet vzdala, zvláště když přítel tvrdil, že on to tak úplně nemusí.

Jenže jsem měla pocit, že jsem o něco přišla. Znáte to, ne? A tak, když stejný výlet nabízeli i v posledním hotelu, samozřejmě dražší, neboť se jednalo o lokalitu mnohem vzdálenější, a přítel byl ochoten do toho jít, rozhodla jsem se, že pojedu, byť bych jenom pozorovala delfíní rej ze člunu.

Vstávali jsme v pět a po hodině jízdy taxíkem, který byl nedílnou součástí ceny výletu, jsme konečně zakotvili v zátoce, kde se časně zrána houfují vytoužení mořští savci a kde už kotvily i další čluny plné turistů připravených v „plné polní“, tedy s ploutvemi, šnorchlem a brýlemi vrhnout se do moře s cílem delfína nafotit, obejmout, nebo se ho aspoň dotknout.

Mauricius

Delfíni se objevovali tu vpravo, tu vlevo, vždy po skupinkách, možná deseti, možná více kousků, nicméně pohybovali se rychlostí blesku, takže i takovýto fotozáběr byl vlastně vzácností a věřte, že byl vybrán asi ze 300 méně úspěšných:

Mauricius

Přítel při prvním ponoru - pokusu o lov beze zbraně - zachytil bohužel pouze dav rybiček:

Mauricius

Pochopil, že bude efektivnější plavat s delfíny „jen tak“ a svěřit foťák jednomu ze zkušených plavčíků, který byl úspěšnější - jedna z fotek je dokonce i ostrá:

Mauricius

Mauricius

 

Ale ten den se jeden unikátní fotografický úlovek příteli podařil a já mu ho docela závidím. Zmáčkl v té správné setině sekundy spoušť a zachytil parádní zážitek posádky vedlejšího člunu:

Mauricius

Taxikář nás při odvozu na základnu hotelu vyvezl ještě na pěknou vyhlídku:
Mauricius

Mauricius

 

 

Ano, přiblížila jsem se jen krůček ke svému snu zaplavat si s delfíny, ale strach byl silnější než moje touha dotknout se živého delfína. Plavčíci sice nabízeli, že s námi, méně zkušenými, budou šnorchlovat v tandemu, ale prostě jsem to nedokázala. Holt fobie je fobie a nic s tím neuděláš. Vždyť ještě před 6 lety jsem nedokázala ponořit ani oči v potápěčských brýlích na mělčině....

Vezmu tedy za vděk při některé z příštích dovolených bazénem s ochočenými delfíny, i když jde jen o interaktivní zážitek v zoologické zahradě nesrovnatelný se sblížením se zvířátkem v jeho přirozeném prostředí.

Příště vás zvu s sebou na návštěvu k původním osadníkům Mauricia - a to přímo do jejich parádního plantážnického sídla z 18. století, kde nás dokonce i pohostí!

Předcházející část:

Reklama