V naší zemi není příliš zvykem nechat turisty pobíhat po zámcích či skanzenech bez průvodce kam se jim zamane. Na Mauriciu to bylo jinak...

Plantážnické sídlo Eureka z roku 1830 stojí uprostřed přírody:

mauricius

Najdete zde skvěle zkombinované muzeum s restaurací, kdy je jídlo a pití podáváno přímo na verandě domu:

mauricius

mauricius

mauricius

Když si zajdete do parku a pustíte se pěšinkou z kopce, najdete i vodopády padající do jezírka z kterého se vine potůček:

mauricius

Ale pojďme už prošmejdit samotné rozsáhlé sídlo nabité koloniálním nábytkem. Tady máme obývací pokoje, salon, jídelnu:

mauricius

mauricius

mauricius

mauricius

mauricius

A tady dokonce ložnici s dětskou postýlkou a koupelnu:

mauricius

mauricius

mauricius

Po točitém schodišti se dostanete na půdu, kde určitě také někdo bydlel:

mauricius

mauricius

Fascinována jsem procházela z místnosti do místnosti a zase zpět celým domem a nasávala historii. Představovala jsem si, že jsem jeho paní a jak asi trávím své dny..... No, líbilo se mi to jen do chvíle, než jsem si uvědomila, že v tehdejších viktoriánských časech bych se těžko po tropickém ostrově mohla pohybovat v lehoučkém oblečení či dokonce v plavkách využívat nádhery zdejšího oceánu. A tak jsem si představu nechala klidně zajít.

Příště se s ostrovem Mauritius rozloučíme posledními výlety do okolí posledního hotelu jménem Preskil a slíbit mohu pár vtipných fotografií

Předcházející část:

Reklama