Dnes poznáme rozmanitost mauricijského duchovního života, zavítáme mezi božstvo nám známé a blízké, ale také exotické a záhadné.

Kromě běžných křesťanských kostelů, stejně častých jako u nás

Mauricius

potkáte při projíždění ostrovem - opět stejně jako u nás - synagogu v hlavním městě:

Mauricius

A jelikož máte čas a boží stánek je otevřen, jdete dovnitř, odpočinete si na lavičce, zchladíte se a chvíli pozorujete „cvrkot“ - třeba jak židovský kostelník (na rabína nevypadal), vynáší odpadky:

Mauricius


Mauricius

Mauricius

Hinduistické chrámy potkáte asi stejně často jako křesťanské, přestože počtem jejich vyznavači křesťany převyšují:

Mauricius

Do tohoto jsme i vstoupili:


Mauricius

Mauricius

Nečekali jsme tak vstřícné a srdečné přijetí kněžím, který se nechal dokonce dobrovolně vyfotit:

Mauricius

Při návratu z Národního parku v den druhého státního svátku jsme se zastavili na místě, kam lákaly pozvánky vyvěšené po celém ostrově, na každém kilometru silnice dobře týden dopředu:

Mauricius

Skutečná socha Šivy je evidentně zcela moderní a hlavně obrovitá:
Mauricius

 

Slavnost probíhala v chrámu u jezera a bohužel jsme neměli již čas podrobně obřady prozkoumat - právě končily a lidé místo opouštěli.

Mauricius

Nejtajemnější obřad jsme ale viděli na cestě do hotelu Paul and Virginia, kde jsem si všimla v zátoce zvláštních sošek, a tak jsme tam jednou zastavili.

Mauricius

Zde právě sloužil jakousi mši muž, který přijel na kole, oblečený úplně běžně, do černých kalhot a kabátku.

Mauricius

Mauricius

Odvážila jsem se vejít do té větší komůrky:

Mauricius

Nejvíce muž uctíval 2,5m vysokou sochu se zlověstným výrazem v menší místnosti s nápisem „ma kali“:

Mauricius

Příliš jsem si ji neprohlížela a mizela - cítila jsem z ní totiž nebezpečnou energii.

V příští části svého vyprávění vás, milé čtenářky, vezmu s sebou na plavbu katamaránem a prozradím, co mě na výletě spojilo s mladou turistkou z Mozambiku.

Předcházející díl seriálu Vzpomínky na Mauricius najdete zde:

Reklama