Dnes vás čeká troška historie z mauricijské fauny a dozvíte se, kde spolehlivě seženete nejgrotesknější suvenýr z ostrova na jižní polokouli.

Nebudu vás napínat: „Dodo“ (vyslov: dodou) je místní označení slavného ptáka se zoologickým názvem Blboun nejapný, o kterém se neví, jak přesně vypadal, protože dávno před tím, než se stačily pořídit jeho autentické obrázky a sošky, které naleznete ve všech ostrovních muzeích...

dodo

dodo

...byl vyhuben. Prostě sněden. Pták zachránil evidentně život mnoha vyhladovělým námořníkům, a tak si své hanlivé až nadávkovité jméno určitě nezaslouží. Jednalo se o ptáka větších rozměrů připomínajícího krocanu, prý z čeledi holubovitých, možná s velkou hlavou, ale možná taky ne:

dodo

Jak vypadal, nikdo přesně neví. Jisté je, že neměl zřejmě žádné přirozené nepřátele, a tak povahy zvědavé a důvěřivé, běžel jako první uvítat nové obyvatele ostrova, kteří přistáli u jeho břehů. Ti o přátelství nestáli, protože měli hlad. Ptáka chytili, zabili a upekli. Jeho osud může sloužit jako výstražný příklad pro příliš hodné a vstřícné lidi. Být hodný, až blbý, se prostě nevyplácí....

Soutěž

s

Na ostrově žilo a padlo za oběť evropským kolonizátorům 16. století zvířátek více - především obrovské unikátní želvy s dlouhým krkem:

dobový obrázek fauny


želva

Dnes motiv Doda slouží jako populární suvenýr a najdete ho dřevěného od velikosti oříšku až po obří sochu velkou jako pštros, keramického či v podobě magnetu na ledničku na tržištích a v hotelových buticích:

butik

Ve spoustě z nich jsem objevila a pořídila si zajímavé oblečení, a dokonce kanadské kamarádce Blueberry a jednomu ze synů jako prezent do nového domu koupila jinou jeho zajímavou podobu:

dodo

Na ideálního Doda jsem ale čekala až sem (to bílé není duch - to jen přítel chce zůstat v anonymitě):

Trh

Vypadal jako všechny ostatní dodové ze dřeva, lišil se jen dírkou. A ta byla podstatná. Když jste do ní foukli, ozvalo se zatroubení. Možná pro někoho kýč, ale nás to okouzlilo, a tak jsme začali samozřejmě smlouvat, jak jsme zvyklí z tržišť celého světa. Leč marně, trhovec se zapřel a neměli jsme šanci.

Zapřeli jsme se také, protože cena se nám zdála příliš vysoká, a mávli rukou: seženeme přece jinde. Jenže nesehnali. Všude měli tytéž, ale bez díry! Naše touha vzrostla až k posedlosti: kvůli pískajícímu dodovi jsme zastavovali auto všude, kde se mihl po cestě jakýkoliv krámek či stánek. Marně. Dokonce jsme slíbili nehoráznou odměnu domorodci, který nabízel suvenýry na hotelové pláži, když nám je sežene. Nesehnal. Teprve na samém konci pobytu jsme sošky s dírkou objevili a věřte, že tetelíce se vítězstvím jsme se tentokrát o cenu vůbec nezajímali. Po návratu jako svátost předali po sošce oběma synům:

pískající dodo

Uplynulo pár měsíců, sedíme u mladých na návštěvě a oni nám vyprávějí, cože objevili na obyčejné české pouti pod Řípem. Prý abychom uvěřili, tak nám trhovcův pultík vyfotili:

dodo na řípu


dodo na řípu

A pak mají být pískající dodové na Mauriciu k sehnání! Napadlo by vás koupit si je v Česku? Mě tedy ne!

Příště se vydáme do místní botanické zahrady a možná zbude prostor a čas ještě na další zážitky...

Odkazy na předchozí díly najdete zde:

Vzpomínky na Mauricius, 7. díl

Reklama