Na závěr minulého vyprávění jste byly zvány k návštěvě podmořského světa, projdete se s námi po zoologické zahradě a ochutnáte krokodýla.

Na rozdíl od Seychel či Srí Lanky, kde jsme hladili volně žijící obrovské želvy, mazlili se s vodními karetami či fotili „face to face“ spousty opic, není na zdejším ostrově obvyklé narazit při procházce přírodou na větší zvířátko s výjimkou pár ptáčků, rybiček při šnorchlování a delfínů, kterým věnuji speciální díl. Jelikož původní dobyvatelé spolehlivě brzy vyhubili (snědli) na liduprázdném ostrově všechno, co se hýbalo, nezbývá jejich potomkům než ukázat turistům zvířátka umělá či nakreslená. Pár živých uvidíte v ZOO, ale nejprve se podíváme pod hladinu.

Vodní svět

Z venku byly vidět jen nenápadné nízké domečky u parkoviště. Zaplatili jste vstupné a pak už vás čekala spousta obřích akvárií plných velikánských ryb a dalších živočichů, bohužel přes sklo nepříliš kvalitně nafocených:

Mauricius

Mauricius

 

Přešli jsme k velikánským dížím. Když jste vylezli na zídku, mohli jste fotit zvířátka svrchu. Tato želvička měla hlavičku asi jako grapefruit a měřila určitě přes metr:

Mauricius

A tahle potvůrka ještě dvakrát tolik:

Mauricius

Na závěr nás průvodkyně šoupla do velké místnosti plné skleněných vitrin. Odtud jsem zděšeně okamžitě vycouvala: byly totiž plné neuvěřitelně obrovských pavouků, ne „hezkých“ barevných, které jsem znala ze Seychel (ZDE), ale těch naprosto nejodpornějších. Jestli i ty osadníci vyhubili, byla jsem jim v tu chvíli nesmírně vděčná. Ano, i tito tvorové prý se např. v Indonésii požívají, jak mě poučila v Praze moje rehabilitační sestra.

Zoologická zahrada La Vanille

Prostě džungle a sem tam velká ohrada či klec - vše ozdobeno zajímavými plody a květy:

Mauricius

Mauricius

Hned u vchodu se snažila slečna průvodkyně za každou cenu vnutit holčičce pochovat malého krokodýlka. Holčička prostestovala a obávám se, že si do života ponese minimálně lehkou fobii:

Mauricius

Ohradu s divokými prasátky, chameleony ani obrovskými želvami neuvádím - video z ostrova La Digue (ZDE) bych určitě nepřekonala.
Nejvíce mě zaujali velikánští kaloni (asi jako menší králík). V kleci létali, viseli či se živili nějakou lahůdkou. Byli větší, než jsme viděli ve volné přírodě při návštěvách ostatních ostrovů Indického oceánu, a navíc dva z nich spolu zápasili trošku netradičně, totiž na zemi:

Mauricius

Narazili jsme samozřejmě i na staré známé z Kuby:

Mauricius

Stejně jako v Karibiku, i zde si na nich můžete pochutnat v restauraci, která je součástí areálu:

Mauricius

Jak už jsem se zmínila dříve, Mauricijci jsou skvělí kuchaři, takže steak, jenž chutí připomíná vepřové i žabí stehýnka dohromady, zde upravili lépe: vychutnala jsem si k němu navíc kvalitní červené v odpovídající teplotě:

Mauricius

Příště si vysvětlíme, proč vyhynul pták, zvaný na Mauriciu „Dodo“, obecně známý jako Blboun nejapný, a pobavím vás anabází shánění jeho sošek, které pískají.

Čtěte také:

Reklama