Nezapomenutelných chvil, ke kterým se ráda vracím, si vybavuji víc a doufám, že ještě nějaké přijdou (dost si slibuju od dětí, které trochu váhají, jestli ke mně přijít, a moc si přeju, aby se už rozhoupaly).

 

Chtěla bych popsat jednu vzpomínku, která by se sice dala dost nepoeticky označit jako „cesta z WC“, ale v hlavě mi uvíznula díky tomu všemu kolem, co se mi k ní pojí.

 

Bylo to na začátku června, v jednom z těch prvních krásných dnů na začátku léta, kdy si ještě sluníčka vážíme a neschováváme se před ním. S kamarády ze školy jsme si užívali posledního léta na vysoké škole, stmeleni roky strávenými společně po hospodách, na horách, putováním na kolech i pěšky, občas i ve škole na přednáškách a v laboratořích. Rozhodli jsme se ještě naposled využít školní akce a vyjeli na vodácký výlet na Vltavu, zvláštní půvab akce získávala načasováním necelé dva týdny před státnicemi. Začíná být už trochu jasnější, čím byl ten den výjimečný?

 

Předcházel večer strávený v hospůdce družnou zábavou, i když už většinu z nás poslední dobou napadalo, že něco končí a už se nevrátí, pak noc ve stanu u řeky a slunečné ráno. Vstala jsem brzo a jak už to tak bývá, musela vyrazit na záchod do vzdálených dřevěných kadibudek.

 

Cestou zpátky jsem se loudala, kochala se přírodou kolem sebe, sledovala úzkou pěšinku v trávě, o pár metrů dál se třpytila hladina řeky, na kterou brzy spustíme lodě a vyrazíme dál, z campu se nesly hlasy kamarádů a jejich vtípky  a já jsem se najednou cítila šťastná, bez nějakého konkrétního důvodu, jen proto, že bylo krásně, čekal mě skvělý den na řece spolu s lidmi, se kterými by mi bylo dobře i v dešti před zavřenou hospodou a už nikdy s nimi nebudu trávit tolik času jako na škole.

 

Vybavila jsem si, že jsem někde četla, že by bylo skvělé si moci pěkné vzpomínky uložit do nějaké konzervy a otevřít je, až nám bude zle. Protože tuhle chvíli bych si uložila já, a někdy si říkám, že se mi to snad podařilo, protože zatím je ta vzpomínka pořád živá a já se k ní můžu vracet, kdykoliv potřebuju pohladit na duši.

 

Čtenářce s nickem Chica  moc děkujeme za hezký příspěvek a přejeme ji mnoho dalších vzpomínek do konzervy!

 

Příběhů na dnešní téma se v našem mailu již pár sešlo.
Zveřejníme ty nejlepší z nich a v 17:00 hod se dozvíte, který se v redakci líbil nejvíce a k jehož autorce putuje cena v podobě vlasové kosmetiky...

 

Více o tématu dne se dozvíte ZDE

 

Vaše příběhy na dnešní téma pište na redakce@zena-in.cz

 

Hezký jarní pátek vám přeje

 

 

Reklama