Ahojky, pěkný, i když upršený den všem.
K dnešnímu tématu.
Ano, vůně mám moc ráda, občas na nich schopně ujíždím, mám ráda, když si ráno mohu vybrat standartně tak z 8-10 vůní.

Takže i na chalupě mám "něco", co na sebe plácnu, když jdem na jedno, aby se neřeklo. Už u nás zdomácněl styl "navonění"  Jany Paulové: " do školy, na poradu, kdyby náhodou..." Ve zkratce, voním se ráda, střídmě a téměř každý den.

Byly velikonoce, s přítelem jsme byli na chalupě, užíváme pondělního volna dokud ovšem nepřišli koledníci. To se o velikonocích stává, že chodí koledovat, pošlehají pomlázkou, popijí panáčka, zobnou dobrot. To by všechno šlo a pak to přišlo.
Všichni vytáhli, co doma překáželo, včetně živých květů, WC deodorantu  a bůhví čeho a pěkně mě zlili. Copak, košili jsem na cestu převlékla, ale čas na umytí vlasů nebyl. Nejdřív mi hrozilo, že pojedu jak Šlapetka v kufru (ten smrděl jinak, ale asi stejně příšerně):-)) (film-Copak je to za vojáka), pak se za mnou v obchodě, kde jsem kupovala večeři, otočil i stojan na noviny, no co vám budu povídat.
Prchala jsem k domovu a tryskem pod sprchu. Po umytí již odér nebyl tak strašný, ale já to cítila pořád a to nejen z vlasů. Připadala jsem si jako paranoik, přesvědčil mě příchozí otec, že nejsem, a to slovy:" tady něco smrdí, jak když roztrhne komedianta i s bubnem..."

Nekontrolované nánosy jakékoliv vůně se tedy snažím eliminovat na minimum, vidouc řádící studenty na posledním zvonění, ač na jehlových podpatcích a žulových kostkách, nasadila jsem úprk hodný olympionika.

Se slovy tady něco smrdí se loučí
Majdinka


Milá Majdinko,
moc hezké, pobavila jsem se.
Zvláště -"otočil se i stojan na noviny" se mi líbíííí


Reklama