.

Vzpomínka na rodný dům. Na srdci kámen a v očích slzy

Novinky

Vzpomínka na rodný dům. Na srdci kámen a v očích slzy

Naše čtenářka s nickem Maryene nám poslala krásný i když trochu smutný příspěvek. Jaké pocity v ní vzbudila návštěva rodného města, ulice, kde si hrávala a domu, kde na ní vždycky čekala milovaná maminka.

Přeji hezký den všem na ženě in.Tak jsem konečně dopletla pár výrobků na blížící se svatbu. Na výstavu bych s nimi sice nešla, ale jsou to moje prvotiny, docela ujdou. A snad splní i účel, potěší malé družičky.

Při pletení z novin jsem se ve vzpomínkách vrátila do dětství. Náš soused, starší pán, sedával na schůdku před domem a pletl košíky z proutí. Často mě to uchvátilo natolik, že jsem u něho vydržela sedět celé hodiny, až košík dopletl. Jednou jsem od něj za vytrvalost dostala také malý košíček a spoustu let jsem ho chránila a opartovala. Nikdy mě však nenapadlo, že se do něčeho podobného někdy sama pustím.

Ta vzpomínka mě vrátila do dětských let a po letech jsem při návštěvě rodného města navštívila i ulici, ve které jsem trávila dětství a mládí. Můj rodný dům je také na svém místě, a přesto všechno je tady jiné.

Bývala to tichá ulice, žádná auta, v mém dětství tudy snad projelo auto jednou za měsíc. Na silnici jsme měli křídou nalajnované hřiště na vybíjenou. Celá ulice byla vlastně takovým naším hřištěm, nikdo neurčoval žádné normy jak a kde si můžeme hrát. Před naším domem na trávníku jsme se s kamarádkou učily dělat stojky a hvězdy. Měli jsme tu hodně spolužáků a kamarádů, hrávali jsme nejenom vybíjenou, ale také jsme skákali gumu, hráli školku s míčem a spoustu dalších her, které naše děti už snad ani neznají. A někdy v létě jsme si dokonce u domů postavili stany.

Před naším domem jsme se scházeli i v pozdějších letech. Tranzistor nebo magneťák do okna a za chvíli nás tu bylo plno.

Když jsem začala jezdit na vysokou, kamarádi řídli. Každý měl jiné starosti. Ale vždycky, když jsem se blížila k domu, z okna už netrpělivě vyhlížela maminka. A tak to bylo i v dalších letech, kdy jsem se provdala a odstěhovala. Vždy na nás čekala a vítala nás už před domem. Ráda jsem se vracela do rodného domu k mým rodičům, kde bylo veselo a živo i do naší ulice, kde to žilo. Tam si každý doslova viděl až do talíře, ale nikomu to nevadilo. Byla to taková jedna velká rodina.

Jak roky plynuly a obyvatelé domů stárnuli, stárnula i celá ulice. Na lavičce před naším domem sedávaly babičky, háčkovaly, pletly, vyšívaly a probíraly co se dalo. Často býval slyšet jejich hovor a smích hodně daleko. Maminka hlídávala i děti sousedkám z rodin, které se nastěhovaly do domů, kde jejich majitelé už dožili.

A jednoho dne i nás maminka navždy opustila. Ten den, kdy jsem se sestrou roznášela parte po okolních domech, mi jedna paní řekla, že „ s odchodem naší maminky ta naše ulice už nikdy nebude tím, čím bývala“. A měla pravdu. Ulice najednou jako by osiřela.

Procházím se tou stejnou a přece jinou ulicí. Místo trávníků beton, široká silnice, tam, kde byly předzahrádky, parkují auta. Hodně původních domů už nestojí, na jejich místě jsou postaveny krásné moderní domy. Jsou tiché, nikde ani živáčka. Nikdo mě nevítá. Okna mého rodného domu jsou osiřelá jako celá ulice a já si najednou také připadám jako sirotek.

Vzpomínky na rodný dům, dětství a rodiče zůstanou navždy krásné, ale přesto mám na hrudi kámen a do očí se mi derou slzy.

Pro všechny ty, kdo rádi vzpomenou na svůj rodný dům, posílám písničku od Pavla Bobka.

Maryene

Milá Maryene, děkuji za moc pěkný příspěvek. Přesně stejný pocit jsme měla já, když jsem se jako dospělá vrátila do vesničky mého dětství. Také se vám najednou zdálo všechno menší?

Jak se vám, milé čtenářky, líbil tento příspěvek? Napište nám svůj názor. Rády se vracíte do míst, kde jste vyrůstaly, nebo si je raději necháváte ve vzpomínkách?

redakce@zena-in.cz

   
10.04.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Barbucháč [*]

    Sml67 tak tohle mě dnes dostalo, ani nevím, jestli ti mám poděkovat, nebo vynadat, že mi sypeš sůl do ran Sml58

    superkarma: 0 10.04.2014, 17:41:16
  2. [8] slávenka [*]

    Moc krásný příspěvekSml67a hezká písnička k tomu.

    superkarma: 0 10.04.2014, 12:59:18
  3. [7] V19 [*]

    "Vzpomínky na rodný dům, dětství a rodiče zůstanou navždy krásné, ale přesto mám na hrudi kámen a do očí se mi derou slzy" - krajšie sa to nedalo napísaťSml67

    superkarma: 0 10.04.2014, 12:42:48
  4. avatar
    [6] dalma [*]

    Moc hezky napsané. Sml79 Písničku si raději ani nepustím (byť vím, že je krásná), ale to už bych ten nával emocí neustála. Sml16 Můj rodný dům sice ještě stojí, ale stejné pocity zažívám když přijedu navštívit svou milovanou babičku a vejdu do její "světnice", ve které jsem jako malá tak ráda spávala a hrála si tam. Miluju to tam! Při každém vstupu mi naskočí husí kůže a oči mám plné slz. Jak ráda bych vrátila čas! A jak si Dani psala, všechno se mi tam najednou zdá takové malinké.  Sml16

    superkarma: 0 10.04.2014, 11:40:36
  5. avatar
    [5] vodfon, kolie [*]

    moc smutnéSml15překrásná písničkaSml16

    superkarma: 0 10.04.2014, 10:38:52
  6. avatar
    [4] řinka [*]

    No dostala jsi mě,ani si tu písničku nepustím,protože bych brečela.Můj rodný dům nestojí,je tam pošta,obecní úřad v patře a dole prodává spolužák koberce.Ale vím přesně kde byla vrata a schody na kterých jsem sedávalaSml15

    superkarma: 0 10.04.2014, 09:41:58
  7. [3] Ivushka12 [*]

    To vš přináší nová doba..

    superkarma: 0 10.04.2014, 09:20:59
  8. avatar
    [2] Hanula [*]

    Sml16já to mám také tak - když zavítám do svého rodného města, jdu vždy cestou kolem mého rodného domu a v duchu zdravím - tatínka, maminku a bráchu, kteří to již nejsou a slza se mi dere do očíSml67

    superkarma: 0 10.04.2014, 09:20:01
  9. [1] murat [*]

    na srdci kámen...ano, to to přesně vystihuje Sml22

    superkarma: 0 10.04.2014, 09:18:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme