Naše čtenářka s nickem enka1 nám poslala smutný, ale zároveň milý příspěvek. Je vzpomínkou na jejího žáka Marka, který byl sice problémový, ale měl široké srdce.. Bohužel dotlouklo pod koly auta a tento příspěvek je věnován jeho památce.

Takový naducaný „problémák“, po porodu oživovaný, a tak mu učení moc nešlo. Někdy mu to bylo líto, ale těžkou hlavu si z toho nedělal. Ani jeho mamina po debatách s cigárem za plotem školy.

Obě jsme se snažily udržet Marka, Marunu, Maroše, Mařenu, Marečka,,,.aby nepropadal a do školy chodil rád. A to on zase docela jo. Srdíčko měl široký, jako byl sám.

 Jmenovala jsem ho svým vrchním „závěsářem“. Měli jsme totiž ve třídě velká okna na jih a mně přímé slunce vadí, zvlášť praží-li skrz sklo. Své funkce se zhostil dokonale - jakmile na mě padly sluneční paprsky, vyběhl z lavice, pozorně a s přesností na decimetry posunoval závěsy tak, aby na paní učitelku nesvítilo.

 Jak rád jedl, tak šikovně pomáhal mamině v kuchyni. Už tehdy v páté třídě mu mohla svěřit přípravu řízků a dalších jednodušších pokrmů. Dodnes smažím lívance podle jejich receptu. Vydundala jsem ho na nich poté, co je měl Marunda k svačině a vypadaly jako ty od mé mamky.

 Kvůli zdravotním problémům jsem musela práci ve škole opustit, ale protože se s bývalými kolegyněmi pravidelně setkáváme, mám jakýs takýs přehled o bývalých žácích.

 A tak mě dorazila zpráva, že úspěšný učeň 2. ročníku kuchařského učiliště už nikomu závěs nezatáhne. Nikdy se nedozvíme, jestli neporušený mobil, nalezený opodál, byl příčinou vběhnutí jednoho nadějného kuchaře pod kola projíždějícího auta.

Tak, Marečku, si jednou tam nahoře smlsnem na lívancích - smažit budeš Ty, a kdyby na Tebe  moc svítilo, posunu závěs já.

A milá mamino, snad Vás někdy přinutím dát si se mnou cigáro

enka1

Milá enko1, to je smutné, ale každý máme někde napsaný svůj osud

Text nebyl redakčně upraven

Reklama