Reklama

Na své dětské Velikonoce vzpomíná v příspěvku k dnešnímu tématu také čtenářka ToraToraTora. Dnes musí slavt Velikonce se v ším všudy a vždy ji překvapí, jak se inteligentní a distingovaný člověk promění v alkoholem nasáklého barbara...

Velikonoční proměna chlapa: Z inteligentního distingovaného člověka se stane surový a alkoholem nasáklý barbar. Přečtěte si příběh čtenářky ToryToryTory...


Velikonoční pondělí bylo pro nás vždy symbolem výletů. Vlastně nevím přesně ten důvod, proč to naši zavedli a z čeho přesně pramenil jejich odpor k tradici pomlázky. Někdy jsme jeli dál, jindy se konal jen výšlap po okolí. Každopádně mi vždy bylo líto, že nazdobíme vajíčka, ve škole natrénujem básničky, malujeme přáníčka s měsíčním předstihem....a pak nic.
Nicméně když jsem pak druhý den ve škole poslouchala spolužačky, jak u nich Velikonoce probíhaly, už jsem nelitovala. Většinou stejně první hodinu nastoupil před třídu pan ředitel a jal se promlouvat chlapcům do duše, že vajíčky se nehází, byť by jich vykoledovali celý koš a panáci se před osmnáctým rokem odmítají. Každý rok to bylo stejné.
Vdala jsem se do rodiny, kde se velikonoce slaví se vším všudy. Bohužel. Zatímco celý rok tchán působí jako velmi inteligentní a distingovaný člověk, na velikonoční pondělí se mění v alkoholem nasáklého barbara, který ženám včetně té své spočítá jejich existenci za celý rok komplet. Kolem jedenácté pak přemožen „koledou“ usíná na gauči. Tchýně si pak stěžuje, kde se dá, jakého má surovce a příští rok, že na to určitě už kašle.
Ona zůstala u planého vyhrožování, já se na to vybodla s konečnou platností. Myslím, že se u nás drží celkem hezké tradice, ať už pramení z pohanských dob či křesťanských rituálů. Ale pokud to někdo chápe jako osobní vendetu, nikoliv jako symbol určité magie , to neberu. Nehledě na to, že o chlastu ve větším než malém množství nehovoří tradice žádná.
Jenže přišly děti. Trénují básničky, zdobí vajíčka.....a pak nic?
Na výlety jezdíme. Je to koneckonců pět dní volna, počasí většinou přeje a památkáři již pochopili potenciál velikonočních prázdnin a nečekají s otevřením hradů až na květen. A protože jsem viděla zklamání v dceřiných očkách, když jí jednou švagr i tchán seřezali pomlázkou jak žito za hlasité podpory ostatních členů rodiny, máme tradici svoji.
Sestra i já jsme se přestěhovaly do bezpečí betonové šedi města a tak se sjíždíme k našim. Večer se poschovávají po zahradě, v keřích i pod stromy mlsoty, drobné dárečky a ráno po snídani vyráží děti hledat. Věří, že jim nadělila zvířátka za to, že se o ně celý rok hezky staraly. Sice dcera chtěla už loni vědět, jak táhli zajíci bráchovi tu tatrovku na písek, ale zatím věří. Největší um je udržet je, aby alespoň dosnídaly a neběžely rabovat ještě v pyžamech.
Na Velikonoce se tak celá rodina těšíme. Také pro to, že se všichni sejdeme.
ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 6. dubna 2012: Velikonoce

  • Máte ráda Velikonoce?
  • Chystáte se na ně, nebo je bojkotujete?
  • A jak vlastně ty vaše Velikonoce vypadají?
  • Pečete beránka? Zdobíte vajíčka? Chystáte se na pomlázku? Poléváte chlapce vodou? Chodíte na mši? ...

Pište mi své velikonoční postřehy. Jsem opravdu zvědavý, jak tento svátek u vás probíhá, jestli ctíte velikonoční tradice, nebo se jim vyhýbáte, anebo třeba máte nějaké vlastní... Své příspěvky mi posílejte na redakční e-mailovou adresu (viz níže), a to nejpozději 6.4.2012 do 15.00 hodin. Chcete-li mít šanci na pěkný velikonoční dárek, který mám tentokrát připravený pro tři přispěvatelky, ať je váš text dlouhý alespoň jako tento odstavec. A co že to bude tentokrát za dárek? Sladký velikonoční balíček Toffifee, který vidíte níže na obrázku.

Toffifee