Smrt herce Bronislava Poloczka nepřišla náhle. Měl vleklé obtíže se srdcem. „Bróňa byl člověk, který si k sobě každého nepustil,“ vzpomíná jeho kolega a přítel Václav „Upír“ Krejčí.

Poloczek

Podle informací serveru iDnes.cz zemřel herec Bronislav Poloczek (viz: Zemřel herec Bronislav Poloczek, Černý baron i štamgast z Hospody).

My jsme na tuto, troufnu si říct, hereckou ikonu zavzpomínali s jeho mladším kolegou Václavem „Upírem“ Krejčím, kterého „Bróňova“ smrt skutečně zasáhla...

Jak se vás dotkla smrt Bronislava Poloczka?
Jéje, Poloczek... Byl dlouhodobě nemocný a na některá natáčení ani nechodil. Je to katastrofa - bojím se, že se to nikdy nezastaví - takže Bróňa už taky... jedna zpráva horší než druhá, vůbec mi to nedochází.

Zní to, jako bych byl první, kdo vám to řekl...
Je to tak, nevěděl jsem to. Poslední dobou jsem o něm neměl žádné zprávy. Byl to obrovsky vtipný člověk, bezvadný parťák.

Jaký byl kolega?
Měl specifický humor. Třeba když jsme točili jedenáctou Country zábavu, počkal si, až člověk odehraje své číslo a sesypal se na něj se slovy: „Hrůza, co? Byl jsi nejhorší, viď!“ To byl prostě on, přesně ale věděl, ke komu si tohle může dovolit. Na jednu stranu to kouslo, a na druhou stranu to byla pochvala. Někteří komedianti se takhle mezi sebou baví - je to vlastně lichotka, určená k nastartování dalšího smeče. Jak říkal Jan Werich: „Humor je ping pong, musíte ho umět vybrat a smečovat.

Smečovali jste takhle často?
S ním to ani jinak nešlo. Víte, natáčení je většinou nudné a zdlouhavé, než na vás přijde řada, je potřeba nějak vyplnit čas. S Bróňou jsem byl na place rád, protože to stálo za to. Když už mluvím o té Country zábavě, její natáčení nás nebavilo, bavilo nás být ve společnosti všech ostatních. Byl jsem rád v Bróňově blízkosti, i když jsem věděl, že v tam najdu samá ostrá, až nepříjemná slova, která se vždycky trefí do černého. Ale tak to bývá, hodně komediantů je takových - když si vzpomenu třeba na Mildu Kopeckého nebo starého Suchařípu. Pustili k sobě jen někoho a Bróňa to měl stejně.

Jak přijímáte podobné zprávy?
Dochází mi postupně a začínám z toho všeho být otupělý. Moje žena je o sedmnáct let mladší, kdykoli se dřív něco takového dozvěděla, strašně ji to vzalo, ale v poslední době je toho tolik... Když jsem slyšel Květu Fialovou, jak říká: „Už se nám ten mejdan nahoře rozšiřuje, tak tam taky můžu jít.“ lekl jsem se, ale úplně se s tím i ztotožňuji. Týden je krátký, měsíc je krátký, za chvíli šedesátka na krku, řekli byste by řekl žádný věk! Ale ty šoky a nápory, co se dějí okolo, od politiky až po běžný život, to člověka vyvádí z míry a stárne rychleji. Kdykoli otevřu internet, mám strach, kdo další...

Zavzpomínejte na humor Bróni Poloczka: Kde všude je smog?

Reklama